Článek
Manželka Klára musela na pár týdnů odjet na služební cestu a já jsem zůstal doma sám s naším pětiletým Adámkem. O víkendu jsem si všiml, že si hraje s takovým malým silikonovým kalíškem, co vypadal jako tulipán. Měl k sobě i roztomilý látkový pytlíček. Zeptal jsem se ho, co to je, a on mi s nadšením předvedl jeho multifunkčnost.
Během následujících dní se z kalíšku stal klíčový prvek našich her. Zachránil Tlapkovou patrolu před zlým starostou Humdingerem. Sloužil jako truhla s pokladem pro piráty. Byl to ochranný štít vesmírné lodi. Bral si ho s sebou na hřiště, do obchodu, a dokonce i na večeři do restaurace. Přišlo mi to roztomilé.
V pondělí ráno, když jsme se chystali do školky, nás Alexa upozornila, že si děti mají přinést ukázat svou oblíbenou hračku. Adámek bez váhání popadl svůj silikonový kalíšek a pyšně si ho odnesl.
Když jsem ho odpoledne vyzvedával, paní učitelka si mě vzala stranou. Adámek vypadal šťastně, tak jsem si říkal, že asi neudělal žádný průšvih.
Následoval rozhovor, na který do smrti nezapomenu.
Učitelka: „Pane Nováku, Adámkova dnešní ukázka byla… zajímavá.“ Já: „Že jo! Je to super věc, viďte? Hrajeme si s tím už několik dní.“ Učitelka (značně nervózně): „Ehm, pane Nováku, víte vy vůbec, co to je?“
V tu chvíli mi začalo docházet, že je něco špatně. Sakra, to není hračka…
Učitelka (koktá a červená se): „To je… ehm… menstruační kalíšek.“ Já (zmateně zírám). Učitelka (vidí mé zmatení): „Používá se to… ke sběru menstruační krve…“ Já (pořád nechápu). Učitelka (už skoro šeptá): „Ono se to… dává dovnitř… a… sbírá to krev.“ Já: „Dovnitř? A to se tam jako… vejde?“ Učitelka (přikyvuje). Já: „Jste si jistá? Mně to nepřijde moc… pohodlné… na to… tamto místo.“ Učitelka: „Ono se to přeloží napůl a pak se to uvnitř rozevře…“
Nastalo trapné ticho, během kterého jsme oba zírali do země.
Já: „Aha. Dobře tedy… A kde se to dá, prosím vás, koupit? Protože tenhle už žena asi používat chtít nebude.“
Když jsem to večer volal Kláře, smála se tak hystericky, až plakala. Adámek o ničem neví a zrovna si s kalíškem dává čaj o páté se svými plyšáky.
A jen na vysvětlenou, než mě budete mít za úplného neandrtálce: o cyklu své ženy vím všechno, snažíme se o druhé dítě. Ale znal jsem jen tampony a vložky. Věci, co sají. Ne věci, co sbírají. A upřímně, jak mě mělo napadnout, že se něco takového někam vejde? Vždyť v tom o víkendu jezdilo kuře z Kinder vajíčka!
Stal se vám taky nějaký rodičovský trapas, na který nikdy nezapomenete? Pošlete mi ho na pribehy.kral@seznam.cz. Smích (i ten škodolibý) prý prodlužuje život!
