Článek
Asi dva roky potom, co jsme spolu s Evou začali chodit, měla takové období, kdy se mě vyptávala na všechny možné divné věci ohledně chlapského těla. Mě to bavilo, byla to sranda mluvit o tom, jaké to je žít s pérem a koulema.
Jednou se mě zeptala, jestli mi to tam dole někdy nepřekáží, nebo jestli to není nepohodlné.
„No jasně! Pořád!“ odpověděl jsem nadšeně. „Dám ti příklad. Až budeš příště v létě sedět v nějakém nákupním centru, sleduj chlapy, jak jdou. Občas uvidíš, jak nějaký z nich udělá jeden takový divný, dlouhý, nepřirozený krok.“
Dívala se na mě s očekáváním.
„To znamená,“ pokračoval jsem jako expert, „že se mu přilepily koule k noze. A tímhle krokem si je odlepuje. Vydá to podobný zvuk a je to podobný pocit, jako když rozepínáš suchý zip.“
To bylo skoro před osmi lety.
Včera jsme byli v nákupním centru na Chodově. A pokaždé, když to vidí, je absurdně nadšená.
Najednou do mě šťouchne a skoro vykřikne: „Hele, hele! Sucháč! Viděls to?“
A ukáže na nějakého chudáka, který zrovna provedl ten osudný krok. Někdy je tak hlasitá, že si jí ten dotyčný všimne. A ona, v záchvatu radosti, na něj zamává, jako by to byla nějaká celebrita, která předvedla svůj slavný trik.
Ten chlap se na ni většinou zmateně usměje a já mám chuť propadnout se do země.
Je to strašně trapné. Zároveň je to neuvěřitelně vtipné a roztomilé.
A upřímně, přesně proto jsem si ji vzal.
Ale vám, chlapi, se omlouvám. Zradil jsem vás.
Prozradili jste někdy svému partnerovi tajemství, které se obrátilo proti vám tím nejvtipnějším způsobem? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Zasmějeme se tomu spolu.
