Hlavní obsah

Mirek (37): Dcera (6) na mě před všemi zařvala, že jsem rasista. Důvod mě naprosto odrovnal

Foto: Pixabay.com

Stál jsem v parku plném rodičů, když na mě moje šestiletá dcera hlasitě zakřičela, že musím přestat s těmi rasistickými řečmi. V tu chvíli jsem se chtěl propadnout do Austrálie. Její vysvětlení bylo ale ještě lepší.

Článek

Bylo krásné nedělní odpoledne a já jsem byl s dětmi na hřišti v Riegrových sadech. Park byl plný lidí, hlavně rodičů, kteří s unaveným výrazem popíjeli kávu a jedním okem sledovali své potomky.

Moje mladší, dvouletá Anička zrovna objevovala taje prolézaček. Šplhala nahoru s nečekanou rychlostí a já na ni byl patřičně hrdý.

„Páni, Aničko, ty jsi ale rychlá!“ zavolal jsem na ni. „Skoro jako tvoje ségra Lucinka!“

Moje starší, šestiletá dcera Lucinka, která visela hlavou dolů z jedné z tyčí, tímto srovnáním zjevně nebyla ohromena. Naopak. S dramatickým povzdechem seskočila na zem, napochodovala ke mně a zapíchla si ruce v bok.

Pak se zhluboka nadechla a pronesla to. Hlasitě a zřetelně, aby to slyšeli všichni v okruhu deseti metrů.

„Tati, musíš přestat říkat pořád ty rasistický věci!“

V tu chvíli se zastavil čas. Cítil jsem, jak se na mě upřely pohledy všech ostatních rodičů. Ty tiché, odsuzující pohledy, které říkají: „Podívejte na něj, nácek jeden, a ještě před dětmi.“

Začal jsem se potit. Co jsem řekl? Projel jsem si v hlavě poslední minuty. Poslední hodiny. Poslední dny. Řekl jsem nějaký nevhodný vtip? Nějakou hloupou poznámku? Nic mě nenapadalo.

Sklonil jsem se k ní a snažil se, aby můj hlas zněl klidně, i když mi srdce bušilo jako o závod.

„Co tím myslíš, Lucinko? Zlatíčko, co jsem kdy řekl rasistického?“

Podívala se na mě s naprosto vážným výrazem a s logikou sobě vlastní mi dala lekci, na kterou do smrti nezapomenu.

„Pořád ze všeho děláš závody a mně se to nelíbí!“

Vlna úlevy, která mě v tu chvíli zaplavila, byla téměř hmatatelná. Musel jsem se strašně držet, abych nevyprskl smíchy.

Pevně jsem ji objal a snažil se jí vysvětlit rozdíl mezi rasismem a závoděním, zatímco jsem cítil, jak se pohledy ostatních rodičů pomalu mění z odsuzujících na pobavené.

Takže tak. Včera jsem byl na pět minut veřejným nepřítelem číslo jedna. A to všechno jen díky nevinné, ale dokonale matoucí logice mé šestileté dcery.

Dostalo vás vaše dítě někdy do podobně trapné situace svým nevinným, ale dokonale špatným použitím nějakého slova? Podělte se o ty nejlepší dětské hlášky na pribehy.kral@seznam.cz. Zasmějme se společně té dětské upřímnosti.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz