Článek
S nadváhou bojuju snad od puberty. Pár kilo shodím, pak je zase naberu, je to nekonečný příběh. Jsem v kategorii „klinicky obézní“, i když naštěstí ne morbidně. Moje sestra Monika, to je jiný případ. Ta už se nebezpečně blíží té druhé hranici. Neviděly jsme se skoro pět let, co se odstěhovala do Ostravy, a rodinné profily na sociálních sítích obvykle neprocházím, abych si ušetřila nervy. Včera na mě ale vyskočil její profil, a tak jsem ze zvědavosti klikla.
A pak jsem ji uviděla. Na jedné selfie. A v tu chvíli mi došlo něco strašného: ten její obličej je můj obličej. Nikdy předtím mi to tak nepřišlo, ale na té fotce byl ten samý kulatý, buclatý obličej bez výrazných lícních kostí, který na mě každé ráno kouká ze zrcadla. Zmocnila se mě hrůza. Vím, že to zní příšerně, ale Monika byla vždycky ta „ošklivější“ z nás. Zjištění, že jsem jí tak podobná, pro mě bylo jako facka.
Došlo mi, že za tu podobu může hlavně ten tvar obličeje, který nám nadělil náš společný tuk. A to není všechno. Nejde jen o váhu, ale o to, že na sebe úplně kašle. Má zničené, odbarvené vlasy připomínající chemlon a nedávno si pořídila piercing do nosu i obočí. Pro mě je to ztělesnění nevkusu. Když jsem viděla tu fotku, neviděla jsem jen ji. Viděla jsem sebe, jen v horší, zanedbanější verzi. Viděla jsem svou vlastní budoucnost, pokud se sebou okamžitě něco neudělám.
Za rok a půl slaví babička osmdesátiny a celá rodina se má sjet. Ta představa, že tam přijedeme s Monikou obě a nějaká tetička pronese: „Jé, holky, vy jste si tak podobné!“, je moje největší noční můra. To zjištění mi dalo tak extrémní motivaci, jakou jsem nikdy neměla. Obličejové rysy si bez plastiky nezměním, ale můžu sakra změnit ten tuk, co je obaluje.
Vím, že jsem hrozná sestra, když takhle na rovinu říkám, že je ošklivá. Ale je to tak. A ten pohled na ni, nebo spíš na sebe v ní, je to jediné, co mě teď žene dopředu. Musím zhubnout, abych se na ni už nikdy nemusela dívat s pocitem, že se dívám do zrcadla.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
