Článek
Možná jsem hrozná teta, možná si tohle čte moje sestra a bude oheň na střeše, ale už toho mám dost. Musím se z toho vypsat.
Mám dva synovce, Kubu a Matěje. A abych to řekla bez obalu, jsou to naprostí spratci. Nejsou zlí v jádru, to ne. Ale jsou neuvěřitelně rozmazlení, drzí a absolutně si ničeho neváží. Minule u babičky schválně rozbili vázu po prababičce a ani se neomluvili. Jejich rodiče, moje sestra s manželem? Jen mávli rukou, že „to jsou kluci“ a že „se to slepí“. Nikdy nepozdraví, nepoděkují, nepoprosí. Všechno je pro ně samozřejmost.
Na druhé straně mám dvě neteře, Aničku a Terezku. Jsou to zlatíčka. Skromné, hodné holky, které pomůžou, zeptají se, jak se mám, a mají upřímnou radost z každé maličkosti.
A teď se blíží Vánoce. Dárky už mám nakoupené. Pro Aničku a Terezku mám každé novou herní konzoli Nintendo Switch. Vím, že si ji strašně přejí, šetří si na ni, ale nikdy by si o ni přímo neřekly. Budou skákat metr vysoko radostí.
A pro Kubu a Matěje? No, taky mám dárky. Kuba dostane tlustou encyklopedii o žralocích. Matěj basketbalový míč. Nejsou to špatné dárky, já vím. Ale v porovnání s těmi konzolemi… je to jasný vzkaz.
Proč to dělám? Protože už mě nebaví sledovat, jak se dobro a slušnost nevyplácí. Nebaví mě se dívat, jak dva malí arogantní kluci dostávají všechno, na co si ukážou, aniž by pro to hnuli prstem, zatímco ty skromné a hodné holky si o nic neřeknou.
Není to o penězích. Je to o principu. Chci, aby pochopili, že dárky nejsou samozřejmost. Že si je člověk musí taky trochu zasloužit. Chováním, respektem, vděčností. Možná je to drsné, možná je to pasivně agresivní. Ale já už nevím, jak jinak jim dát najevo, že svět se netočí jen kolem nich.
Moji přátelé říkají, že jsem hrozná, že trestám děti dárky. Ale oni nevidí to, co já. Nevidí ty ubrečené oči mé mámy, když jí kluci odseknou. Nevidí ten nepořádek, co po sobě všude zanechají.
Takže ano, letos budou pod stromečkem velké rozdíly. A já se vlastně i trochu těším na ty jejich zklamané obličeje. Možná, ale opravdu jen možná, jim to konečně dojde. A pokud ne? No, tak aspoň ušetřím.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
