Článek
S Richardem jsme spolu čtyři roky, bydlíme spolu a myslela jsem si, že jsme na stejné vlně. V politice, ve financích, v názorech na rasismus. Aspoň doteď.
Abych to upřesnila: moje máma je Češka, otec je Rom. Já sama mám ale světlejší pleť a rysy, které většina lidí považuje za „evropské“. Často se mi stává, že lidé nepoznají, jakého jsem původu, a tak slýchávám věci, které by si před „skutečnou“ Romkou říct netroufli.
Před pár dny jsme se dívali na film Schindlerův seznam. Běželo to v televizi a já u toho měla několik poznámek o tom, jak nepředstavitelně strašná ta doba musela být. A tehdy to přišlo.
Richard naprosto klidně prohodil, že já bych vlastně holocaust vůbec kritizovat neměla. Prý proto, že vypadám dostatečně „bíle“ na to, abych z toho systému naopak těžila.
Měla jsem pocit, jako by tu větu v sobě dusil celé roky a jen čekal na příležitost ji vypustit. Zeptala jsem se ho, co tím proboha myslí. Odpověděl, že když si stěžuju na rasismus, zlehčuju tím utrpení lidí, kteří si tím skutečně prošli.
Argumentovala jsem, že bych z holocaustu v žádném případě netěžila, protože jsem doslova z padesáti procent Romka, bez ohledu na to, jak vypadám. A na to konto spustil tu nejodpornější tirádu, jakou jsem kdy slyšela.
Prý i kdybych netěžila přímo, žila bych si „pohodlný“ život. A jak? Prý si nacističtí důstojníci často drželi míšenky jako milenky, takže bych trávila většinu času v luxusu, byla bych dobře zaopatřená a „rodila bílé děti“.
Líčil to, jako by nucená sexuální otrokyně zrůdného režimu byla nějaká luxusní dovolená.
V tu chvíli se ve mně všechno sevřelo. Byla jsem tak znechucená, že jsem ho nazvala ignorantským idiotem. A strhla se hádka.
Křičel na mě, že jsem jen „exoticky vypadající běloška“, která si hraje na utlačovanou, aby byla zajímavá. Že jsem stejně privilegovaná jako on a nemám si na co stěžovat.
Odpověděla jsem mu, že absolutně netuší, o čem mluví. Od té chvíle se se mnou přestal bavit. Ignoruje mě.
Už je to několik dní. Mlčíme, ale co je na tom nejvíc zvrácené, je to, že se párkrát pokusil iniciovat sex, jako by se nic nestalo. Jako by jeho slova neměla žádnou váhu a já měla jen přepnout a fungovat dál.
Jsem tak naštvaná z jeho hloupých komentářů a neuvěřitelné nezralosti. Čtyři roky vztahu, a já mám pocit, že spím vedle naprosto cizího člověka. Člověka, který nejenže nechápe moji identitu, ale ještě ji tím nejodpornějším způsobem znevažuje.
Setkali jste se ve vztahu s tím, že partner zpochybňoval vaši identitu nebo zlehčoval vaši zkušenost s rasismem či předsudky? Napište mi svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz.
