Článek
Poslední měsíce byly jako zlý sen, ze kterého se nemůžu probudit. Čtyři roky jsem žila v iluzi dokonalého vztahu. S Tomášem jsme plánovali budoucnost, dívali se po hypotéce na malý domek za Prahou a mluvili o svatbě. Naše rodiny se měly rády, přátelé nás zbožňovali, nikdy jsme se nehádali. Byla jsem si jistá, že je to on. Ten pravý.
Všechno se zhroutilo po naší dovolené snů. Byl to jeho nápad, letět na dva týdny do Thajska. Dlouho jsme na to šetřili a byl to ten nejkrásnější čas, jaký jsme spolu zažili. Alespoň jsem si to myslela.
Když jsme přistáli zpátky na Ruzyni, viděla jsem ho naposledy. Řekl mi, že je mu zle z cesty a že si chce jít domů lehnout. Nic mi nepřišlo divné. Jenže druhý den mi nebral telefon. Začala jsem mít strach. Až po dvou a půl dnech mi od něj přišla jediná zpráva: „Jsem v pohodě, jen unavenej.“
Od té chvíle se naše komunikace prakticky zastavila. Nebylo to úplné ticho, to bylo na tom to nejhorší. Vždycky tak po čtyřech až šesti dnech mého zoufalého bombardování zprávami a hovory poslal pár bezvýznamných textovek. A pak zase zmizel.
Tohle pomalé umírání vztahu trvalo přes dva měsíce. Přišel Silvestr, Valentýn i moje narozeniny. Ticho. Ani jedna zpráva. Připadala jsem si, že se zblázním.
Před přáteli a rodinou jsem se strašně styděla. Lhala jsem jim. Vymýšlela jsem si, že je Tomáš nemocný, že má moc práce nebo že odjel za rodiči. Pokaždé, když jsem někam přišla sama, cítila jsem na sobě jejich soucitné pohledy. Bylo to ponižující.
Nakonec jsem se zhroutila. Sešla jsem se s Janou, jeho dobrou kamarádkou, se kterou jsem si vždycky rozuměla. Všechno jsem jí řekla. Že se mnou Tomáš přes dva měsíce nemluví, že nevím, jestli jsme se rozešli, jestli jsem něco udělala špatně, prostě nic.
Jana na mě zírala s otevřenou pusou. Pak mi řekla něco, co mi rozdrtilo srdce. Tomáš všem jejich přátelům napovídal, že jsme se rozešli, ale že to beru hrozně špatně, a tak ho z respektu ke mně nemají před nikým zmiňovat. Cítila jsem se bezcenná. Jako kus hadru.
Během března a dubna jsem se začala pomalu léčit. Řekla jsem všem pravdu a jejich podpora byla neuvěřitelná. Cítila jsem se zlomená, ale začala jsem skládat střepy dohromady. Myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou.
A pak mi Jana zavolala znovu. Že mi musí něco říct, než Tomáš udělá to, co se chystá.
Pravda byla mnohem špinavější, než jsem si dokázala představit. Tomáš mě podváděl už skoro rok. A já tu osobu znám. Je to Šárka. Holka, která se vždycky motala kolem naší party, ale nikdo ji neměl rád. Absolutní lidský odpad.
Šárka je ten typ člověka, co se chlubí rasistickými a homofobními kecy a tím, jak „ojebala systém“ a zařídila si invalidní důchod na svou obezitu, i když jí nic není. Její bohatí rodiče jí platí byt i auto a posílají jí tisíce měsíčně. Ona přesto pobírá dávky a všechny peníze utrácí za chlast a drogy. Často se opilá vnucovala do naší společnosti a snažila se nám prodat perník.
Tomáš k ní zřejmě začal chodit, aby si tajně šlehnul, protože věděl, že bych to nesnesla. Pak spolu začali i spát. Styděl se za to tak moc, že se mi nedokázal podívat do očí. A tak si vybral tu nejzbabělejší cestu – prostě mě nechal pomalu a bolestivě zmizet ze svého života.
Jejich románek byl tajný, dokud to Šárka nevydržela a v opilosti všechno vykřičela před celou partou v naší oblíbené hospodě. Tomáš se prý ponížením propadal do země a hned poté se s ní rozešel.
A proč mi Jana volala? Aby mě varovala. Tomáš se prý chystá přijít a bude mě prosit, abych ho vzala zpátky.
V žádném případě. Ale ta představa mě děsí. Znovu se cítím na dně. Jak mě mohl vyměnit za někoho takového? Za takovou zrůdu? Můj mozek to nechápe. Zase se zavírám doma, nechci s nikým mluvit a mám hrůzu z toho, že ho potkám. Nevím, jestli bych mu vrazila facku, nebo se jen rozbrečela. Moje léčení se vrátilo na úplný začátek.
Zradil vás někdy člověk, kterému jste bezmezně věřili? Podělte se o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy pomůže vědět, že v tom nejste sami.
