Článek
Ale v duchu jsem si říkal, že malý, nevinný flirt přece nemůže uškodit. Poslední rozloučení se svobodou. Jak naivní jsem byl.
Hned první večer jsem v hotelovém baru potkal ji. Jmenovala se Elena a byla to ta nejkrásnější barmanka, jakou jsem kdy viděl. Slovo dalo slovo a během pár dnů se z nevinného flirtování stal plnohodnotný letní románek. Scházeli jsme se tajně na pláži, pili jsme drinky v zapadlých barech. Cítil jsem se jako James Bond. Byl jsem přesvědčený, že to mám naprosto pod kontrolou a že se to Lenka nikdy nedozví.
Poslední večer naší pánské jízdy jsem se rozhodl, že to pořádně oslavím. Kamarádi šli do nějakého klubu ve městě, ale já jsem zůstal v hotelovém baru. S Elenou. Seděli jsme na baru, popíjeli jsme koktejly a smáli se. Držel jsem ji za ruku a zrovna jsem jí šeptal do ucha nějakou lichotku.
Vtom jsem za sebou uslyšel ten nejkrásnější a v tu chvíli i ten nejstrašnější hlas na světě. „Tomáši, miláčku? Tak tady jsi!“
Srdce mi spadlo do kalhot. Ztuhnul jsem. Pomalu, ale opravdu pomalu jsem se otočil.
A stála tam ona. Moje snoubenka Lenka. V ruce malý kufřík, na tváři ten nejzářivější úsměv. „Překvapení! Říkala jsem si, že tě na poslední večer překvapím a přiletím za tebou!“
Její úsměv pomalu pohasínal, jak si všímala mého vyděšeného výrazu. Jak si všímala mé ruky, která stále ještě svírala ruku té krásné barmanky. Jak si všímala pohledu té barmanky, která nechápavě těkala očima mezi mnou a Lenkou.
Ten večer se změnil v naprosté fiasko. Lenka, místo aby mi skočila do náruče, mi vrazila facku, která byla slyšet po celém baru. Elena, ta krásná barmanka, se beze slova vypařila. A já jsem tam zůstal stát, sám, uprostřed toho největšího ponížení mého života.
Zbytek noci jsem strávil na recepci, protože do našeho společného pokoje mě Lenka samozřejmě nepustila. Let domů byl to nejdelší a nejtišší utrpení, jaké si dovedete představit.
Můj „nevinný“ letní románek mě stál málem svatbu. Trvalo mi měsíce, než jsem Lenku přesvědčil, že to byla jen hloupá chyba. Že miluju jen ji. Naše svatba se nakonec konala, ale s půlročním zpožděním.
A já jsem se poučil. Zaprvé, že nejsem James Bond, ale obyčejný hlupák. A zadruhé, že pokud chcete něco tajit před svou snoubenkou, ujistěte se, že znáte její letový řád. Protože nikdy nevíte, kdy se rozhodne vás „mile“ překvapit. A pak je z románku rázem fiasko.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
