Článek
Moje dcera Lucie (27) byla se svým přítelem Tomášem sedm let. Vždycky o něm mluvila jako o své spřízněné duši. I mně se zdál jako dobrý kluk – pokorný, milý a k naší rodině vždycky uctivý. Jediné, co mě trochu zaráželo, byli jeho rodiče. Párkrát jsme s nimi byli na večeři a jejich názory byly jako ze středověku. Nechápali, proč moje žena pracuje, když je to přece „práce manžela živit rodinu“.
Nedávno se Lucie s Tomášem zasnoubili a začali plánovat svatbu. A tehdy to přišlo. Jednoho dne za mnou Tomáš přišel s tím, že by si se mnou jeho rodiče chtěli promluvit. Když jsem navrhl, že zavolám i Lucce, zarazil mě. „Ne, ona u toho být nesmí.“ To mi mělo být varováním.
Sešli jsme se v restauraci. Po chvilce zdvořilostních frází přešli k věci. K VĚNU. Zmateně jsem na ně hleděl. „Věno? V roce 2025? Kdo dneska dává věno?“ zeptal jsem se. Oni se ale tvářili smrtelně vážně a spustili na mě přednášku o tradicích a o tom, jak je to nezbytné.
A pak přišla druhá rána. Mezi řečí zmínili, že se samozřejmě počítá s tím, že Lucie po svatbě zůstane doma a bude se starat o domácnost. Moje Lucka, která má velké sny, skvělou práci a rozhodně se neplánovala stát ženou v domácnosti.
Na konci schůzky mi řekli, ať si to promyslím a hlavně, abych o tom zatím Lucii neříkal. Ta jejich snaha o utajení byla tím největším alarmem. Bylo mi jasné, že tady nejde o tradice, ale o snahu vmanipulovat mou dceru do něčeho, co nechce.
Okamžitě jsem jel za Lucií a všechno jí do posledního slova řekl. Rozplakala se. Byla v šoku, že Tomáš, muž, kterého milovala, mohl být součástí takové ohavné dohody za jejími zády. „Tati, co mám dělat?“ zeptala se mě se slzami v očích.
Podíval jsem se na ni a řekl jsem jedinou možnou věc: „Nejsi k ničemu nucená, holčičko. Pokud nechceš, můžeš tu svatbu kdykoliv zrušit.“
A přesně to udělala. Zrušila ji. Od té doby se u nás netrhnou telefony. Volá Tomáš, jeho rodiče, a všichni mě obviňují, že jsem jim vzal „lásku jeho života“. Dokonce se ozvaly i některé Luciiny kamarádky a družičky, že jsem se zachoval jako sobec, když jsem zničil něco, co mohlo být „zdravé manželství“.
Zdravé manželství? Vztah, který má začít tajnou dohodou o penězích a plánem, jak zničit sny mé dcery? Ne, děkuji. Možná jsem pro ně sobec. Ale pro mě je na prvním místě štěstí mého dítěte. A vím, že jsem pro něj udělal to nejlepší.
Zachoval se Petr jako správný otec, nebo se neměl plést do vztahu své dospělé dcery? A co byste na jeho místě udělali vy? Pošlete mi svůj pohled na věc na pribehy.kral@seznam.cz.
