Článek
Vím, že to, co teď napíšu, je malicherné. Ale je mi to fuk. Dva roky pracuju v jedné rodinné firmě. A za tu dobu jsem se z „neuvěřitelného přínosu pro tým“, jak mi říkali na začátku, stala „chůvou“. Kéž bych si dělala legraci.
Firmu vlastní několik lidí, ale řídí ji Daneček, příbuzný těch nahoře. Kluk, který nikdy pro nikoho nepracoval, kromě své maminky (která firmu vlastní). Kluk, který je neschopný udělat v podstatě cokoliv sám. Kluk, který se jednoho dne má stát ředitelem celé firmy, ale momentálně nechápe, jak funguje Bluetooth. Říct o něm, že je idiot, by byl kompliment.
Myslíte si, že přeháním? Kéž by. Minulý týden mi volal. „Evo,“ říká, „jedu autem. Kde jsem?“ Ne, vážně. Měla jsem přes GPS sledovat jeho telefon, najít jeho polohu, zjistit, jestli je poblíž nějaký obchod, který prodává určitou věc (samozřejmě si nepamatoval název obchodu ani té věci), a pak ho hlasovou navigací, zatímco sleduju jeho polohu na mapě, navést až na místo. Tohle je můj život. Padesát telefonátů denně od tohoto muže. „Evo, dostala jsi můj e-mail?“ „Ano, Danečku, odpověděla jsem na něj a zodpověděla všechny tvé otázky.“ „Dobře. Přečti mi to.“
Svou původní práci už dávno nedělám. Byla jsem přesunuta do role jeho „osobní asistentky“, i když jsem to vůbec nechtěla. Firma krvácí peníze, jako by jí někdo podřízl obě nohy. A Daneček má zjistit proč. Ten samý Daneček, který si neumí sám uvařit kafe z kávovaru, který máme v kuchyňce už šest let.
V rámci své práce pomáhám i jiným oddělením. Mám přístup k různým softwarům. Díky tomu jsem zjistila několik zásadních problémů, které nás stojí obrovské peníze. Buď kvůli nákupu, distribuci, nebo prostě kvůli absolutní absenci úpravy cen. Některé problémy byly tak vážné, že jsem o nich mluvila s manažerem jiného oddělení. Ten byl ohromen a vzal mě za velkou šéfovou, Danečkovou matkou, s prosbou, jestli bych mohla být přeřazena do jeho oddělení, abych pomohla ty problémy vyřešit.
A paní ředitelka? Řekla mi, že v žádném případě nemůžu být přeřazena. Že jsem příliš cenná jako osobní asistentka, abych se dělila s jinými odděleními. A že Daneček na řešení těch problémů dohlédne.
Manažer i já jsme byli v šoku. Ukázalo se, že maminka chce odejít do důchodu a chce, aby firmu vedl Daneček. A Daneček prostě potřebuje víc projektů, na kterých by pracoval, aby lépe pochopil, jak se firma řídí.
Zavolali tedy Danečka, řekli mu, že jsem identifikovala několik problémů a že je potřeba, aby je vyřešil. Daneček se naštval na svou matku a řekl jí, že na to nemá čas. A matka? Řekla, že tomu rozumí, že je to velmi zaneprázdněný chlapec. (Znovu, nedělám si legraci. Takovéhle věci nevymyslíte ani v sitcomech).
Daneček si mě později zavolal do kanceláře a řekl mi, že mám na vyřešení všech těch problémů pracovat já, ale že mu mám dát všechny své poznámky, říct mu, jak jsem to opravila, a on to bude prezentovat představenstvu. Poté odešel na zbytek dne a později mi volal, aby se zeptal, jaká je ta hořčice, kterou má nejradši na svých chlebíčcích. A pak mi dal přednášku o hořčici, protože odpověď, kterou jsem mu dala, zjevně nebyla ta správná, a že si musím všímat takových věcí víc.
Zavěsila jsem telefon, vzala všechny své poznámky k tomu projektu o „krvácejících penězích“ a jednu po druhé jsem je projela skartovačkou.
Jejda. Promiňte! Jsem příliš velký idiot na to, abych zvládla jakékoliv vyšetřování našich finančních záznamů za posledních pět let. Jsem určitě příliš velký idiot na to, abych si všimla, že vaše ziskové marže klesly z 32 % na méně než 18,3 % u většiny našich výrobků, zatímco našim distributorům dáváme slevu více než 46 %, aby se „k nám stále vraceli“.
Doufám, že na to Daneček přijde, zvlášť s ohledem na to, jak neustále propouštíme.
Omluvte mě, jdu si poznamenat, jakou hořčici preferuje na své sekané v housce, což je mnohem důležitější využití mého času.
Protože, slovy mého šéfa: „Možná jednou budeš schopná jako já, když na tom budeš dál pracovat.“
Doufám, že dostanu padáka.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
