Článek
Měla jsem tajný telefon, promyšlené alibi, a nikdy jsem neudělala jedinou chybu. Manžel Tomáš nic netušil. Byla jsem přesvědčená, že jsem královna diskrétnosti.
Na tenhle víkend jsem se těšila celé týdny. Naplánovala jsem pro sebe a svého milence Romana tajný romantický pobyt v luxusním wellness hotelu v jiném městě. Tomášovi jsem samozřejmě nakecala pohádku o firemním teambuildingu. Všechno šlo jako po másle. Ubytovali jsme se, strávili nádherné odpoledne ve vířivce a těšili se na večeři.
Večer jsem se oblékla do nových šatů a vyrazila jsem z našeho pokoje v pátém patře. Chtěla jsem počkat na Romana v lobby baru. Vešla jsem do prázdného výtahu a zmáčkla tlačítko P.
Výtah se rozjel. A zastavil ve třetím patře. Dveře se otevřely. A já jsem myslela, že se na místě zhroutím.
Před výtahem stál můj manžel Tomáš. A vedle něj, držíc se ho za ruku, stála moje šéfová, Marcela.
Všichni tři jsme na sebe zírali s očima dokořán. Byla to scéna jako z absurdního filmu. Můj manžel, který měl být doma. Moje šéfová, která měla být na dovolené s rodinou. A já, která jsem měla být na firemní akci.
V jejich pohledech jsem viděla stejný šok, stejnou paniku a stejný pocit provinění jako v těch mých. Tomáš a Marcela automaticky, jako dva roboti, vstoupili do výtahu. Dveře se za nimi zavřely a my jsme byli uvězněni v té malé, tiché kabině.
Ta jízda ze třetího patra do přízemí trvala celou věčnost. Nikdo neřekl ani slovo. Slyšela jsem jen tlukot vlastního srdce. V odrazech na lesklých stěnách výtahu jsem viděla nás tři. Tři podvodníky, tři lháře, chycené do vlastní sítě lží.
Když se dveře konečně otevřely v přízemí, můj milenec Roman už tam na mě čekal s úsměvem. Když mě ale uviděl vycházet z výtahu s mým manželem a mou šéfovou, jeho úsměv ztuhnul.
Byl konec.
V tu chvíli se mi zhroutil celý můj pečlivě vybudovaný svět. Moje hrdost na to, jak jsem diskrétní a chytrá, byla pryč. Byla jsem jen obyčejná podvodnice. A co bylo nejhorší – můj manžel byl úplně stejný.
Nevím, jak ten večer skončil pro mou šéfovou a mého manžela. Já jsem se otočila, bez jediného slova jsem prošla kolem Romana, vrátila jsem se do pokoje, sbalila si věci a odjela jsem domů.
Moje manželství je v troskách. Můj románek je v troskách. A moje pověst v práci bude pravděpodobně taky v troskách. Jedno vím jistě. Už nikdy si o sobě nebudu myslet, že jsem královna diskrétnosti. Protože vesmír má zřejmě smysl pro velmi krutou a velmi černou ironii. A občas vás prostě zavře do jednoho výtahu se všemi vašimi hříchy. Jen tak, abyste viděli, jak hloupí a naivní doopravdy jste.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
