Článek
Včerejšek byl den jako každý jiný v našem pronajatém bytě na Žižkově. Lukáš, můj spolubydlící a kamarád, vylezl ze svého pokoje, aby nám udělal večeři. Uvařil skvělé těstoviny, špinavé nádobí naskládal do myčky a pustil ji. Najedli jsme se, zasmáli se a on šel vyklízet už umyté nádobí z předchozí várky.
Já si šla do lednice pro džus. A jak tak procházím kolem otevřené myčky, můj pohled padl na horní přihrádku. Mezi skleničkami na víno a hrnečky na kafe ležela, jako by se nechumelilo, dvě fialová dilda.
Zůstala jsem stát jako solný sloup. Zmohla jsem se jen na pisklavý zvuk. Lukáš se na mě otočil s nechápavým výrazem. „Co je?“ zeptal se.
A v tu chvíli jsem chytla totální amok.
Začala jsem na něj ječet, co to má znamenat. Co dělají jeho erotické pomůcky v myčce na nádobí, ze které oba jíme.
A on, s klidem anglického lorda, odpověděl: „Vždyť je to hygienický, ne? Ta myčka jede na šedesát stupňů. Dělám to takhle odjakživa.“
Odjakživa. ODJAKŽIVA. Bydlíme spolu dva roky. DVA ROKY. Znamená to, že já dva roky piju džus ze skleniček, jím polévku z talířů a strkám si do pusy vidličky, které se předtím koupaly ve šťávách tebe a tvých miliónů milenců a milenek?!
Málem mě kleplo. Snažila jsem se mu asi po sté vysvětlit, proč je to absolutně nepřijatelné a nechutné. A víte, co mi na to řekl? S jakým argumentem přišel tenhle dospělý, inteligentní muž?
„Ale já je vždycky nejdřív opláchnu!“
V tu chvíli jsem měla pocit, že se mi zatemnilo před očima. Tenhle zmetek mě chce zabít! Celou dobu se bojím virů a bakterií z tramvaje, a přitom ten největší biologický hazard mi celou dobu spokojeně vrněl v kuchyni.
Nakonec, po dlouhém a velmi hlasitém vysvětlování z mé strany, Lukáš kapituloval. Slíbil, že si své „hračky“ bude odteď mýt výhradně ve své koupelně.
Ukázala jsem mu, jak si čistím ty své. V umyvadle. S mýdlem. Jako normální, civilizovaný člověk.
Zítra u toho budu stát s dezinfekcí v ruce a budu ho sledovat jako ostříž. Protože jestli tohle dělal s myčkou, co dalšího jsem za ty dva roky ještě neviděla?!
Abych to uvedla na pravou míru, Lukáše miluju jako bratra. Jsme přátelé od střední. Je to skvělý chlap. Jen má občas trochu… posunuté hranice.
Máte také nějakou hororovou historku se spolubydlícím, o kterou byste se chtěli podělit? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. A proboha, občas zkontrolujte myčku!
