Článek
Snažit se žít ekologicky a přijmout zodpovědnost za životní prostředí patří u mnoha lidí k samozřejmostem. Udržitelnost je tématem, které se skloňuje se vzrůstající intenzitou ve veřejném prostoru. Přesto se nám ne vždy daří naplňovat její zásady.
Patrné je to na právě uplynulém Mistrovství světa v ledním hokeji 2024, které se konalo v Česku, konkrétně v Praze a v Ostravě. Jeho ekologická stopa je značná. Ostatně soupeření v ryze zimním sportu vyžadujícím ledovou plochu se odehrávalo mezi 10. a 26. květnem, tedy v období tradičně již teplém. V Česku navíc podle meteorologických statistik v posledních 40 letech výrazně ubylo sněhu. Střední Evropa, včetně Česka, se navíc statisticky dokonce řadí k oblastem s největším úbytkem sněhu na zeměkouli.
Dokonce i samotní hráči si stěžovali na extrémní horko v ostravské aréně, navzdory tomu, že chlazení a vzduchotechnika v Ostrava Aréně jely doslova na plné obrátky. Lotyšský brankář Kristers Gudlevskis skončil vlivem horka v nemocnici. Český brankář Polska Tomáš Fučík dostal během zápasu křeče a následně podle dostupných zpráv omdlel na týmové večeři.
Spotřeba energie v hale patří přitom z hlediska uhlíkové stopy vytvořené hokejem k nejvýraznějším faktorům. Tradiční ledové plochy spotřebovávají vysoké množství energie, ale i vody, přičemž chladicí systémy jsou pro potřeby tohoto sportu v chodu 24 hodin denně, aby udržely led dostatečně zmrzlý.
Právě v oblasti energetické náročnosti hokejových hal tak zůstává nejvýraznější prostor pro snížení emisí skleníkových plynů, jak potvrdila i studie z roku 2024 publikovaná v Journal of Environmental Management, která se zaobírala problematikou klimatické neutrality v tomto sportovním odvětví.
Hokej za sebou zanechává obrovskou uhlíkovou stopu
Více než 45 % emisí oxidu uhličitého, který reprezentuje stěžejní příčinu globální změny klimatu, je vyvoláno právě výrobou elektřiny a tepla. Snížení tohoto podílu je proto v konečném důsledku i jedním z nejúčinnějších způsobů boje proti globálnímu oteplování.
Nejedná se ale o jedinou oblast přispívající k devastaci životního prostředí. Již dříve se studie německých odborníků z Bielefeld University a University of Vechta zaobírala dopadem i dalšího aspektu větších sportovních událostí, kterým je cestování diváků za tímto druhem zábavy. Z porovnání podílů uhlíkové stopy podle dopravního prostředku vyplynulo, že přechod z cestování autem na veřejnou dopravu je nejúčinnějším způsobem, jak snížit uhlíkovou stopu vzniklou při přesunech diváků.
Kromě vysoké energetické náročnosti při přípravě zázemí a emisí z dopravy je do ekologické zátěže vyprodukované hokejem důležité započítat také obrovskou produkci odpadu zejména z cateringu. Návštěvnost se v případě uplynulého mistrovství přiblížila hranici 600 000 diváků. Ti dokázali během utkání například vypít 500 000 porcí piva nebo sníst 38 000 porcí hranolek. Prodalo se i 36 000 klobás. Na úklid bylo konkrétně podle serveru Seznam Zprávy potřeba 60 lidí.
Sportovní události v podobě masovém měřítku tak za sebou zanechávají nebývalý dopad. Což se ostatně ukázalo už v minulosti. Podle zprávy National Hockey League z roku 2014 o udržitelnosti vyprodukuje každý zápas NHL 408 tun emisí oxidu uhličitého. Odložení zápasů NHL v roce 2020 zabránilo úniku více než 200 tun emisí oxidu uhličitého do atmosféry, které by jinak byly vyprodukovány v důsledku cestování týmů, jak odhalil výzkum provedený NHL Emissions Report.
NHL tak již v roce 2022 uzavřela partnerství se společností SAP pro implementaci nové internetové digitální platformy, která má napomoci lize i jejím klubům lépe sledovat jejich uhlíkovou stopu.
Sport představuje zátěž pro životní prostředí
Vzhledem ke všem složitostem a nesrovnalostem ve vykazování emisí, nemluvě o obrovském počtu organizací, které dosud nerealizovaly uhlíkový audit, je možné uhlíkovou stopu sportovního odvětví jako celku momentálně pouze odhadnout. Již uváděné dílčí informace však zřetelně naznačují, že ekologie představuje ve vztahu k této oblasti skutečně stěžejní otázku.
Ochrana životního prostředí představuje jeden z nejpalčivějších problémů současnosti. Na významu tyto obtíže narostly v minulém století a v současnosti se neomezují na žádný ideologický směr, ekonomický systém, sociální strukturu nebo technologickou úroveň. Rozšíření lidských aktivit a rychlý nárůst bilance výroby a spotřeby environmentální problémy obzvláště eskalují.
Prostředí přitom tvoří nutnou podmínku pro přežití lidského druhu. Nezbývá tak, než se jednoduše podívat realitě do očí a uvědomit si, že již nejsme v situaci, kdy si můžeme dovolit ničit si nezbytný prostor k životu kvůli hokejovému rozmaru, který navíc nemá příliš společného s proklamovanou národní hrdostí.
Česká společnost v současné době trpí řadou problémů, které se nicméně nepodaří „vyléčit“ ani zlatou medailí. Je až příliš rozpolcena a mnozí přestávají věřit v základní demokratické hodnoty. Na takto hluboký rozkol jsou však dočasná sportovní pospolitost a nadšené vlastenectví národa skutečně krátké.
Zdroje
