Článek
Zemědělství je jedním z největších producentů emisí skleníkových plynů, a i jeho obecný vliv na životní prostředí je velmi negativní. Ať již se jedná o používání hnojiv, strojové obdělávání obrovských lánů, doprava produktů ke zpracování a ke spotřebiteli nebo produkce metanu stády dobytka, vypadá velké zemědělství jako něco, čeho je třeba se rychle zbavit.
Na první pohled by se mohlo zdát, že řešením bude maximální zavedení samozásobitelství, tj. např. pěstování zeleniny na zahrádkách. Je to skutečně pěkná představa: upravené zahrádky, žádné traktory ani práškovací letadla, žádná doprava přes půl Česka (v lepším případě) nebo půl světa (v tom horším případě). Jenomže je starou známou pravdou, že ďábel se skrývá v detailu.
Systém, o kterém mluvíme, je nesmírně komplexní a většinou bohužel nestačí změnit jeden nebo několik málo jeho parametrů. Nová studie vědců z Oxfordské univerzity nám přinesla další důkaz tohoto nepříjemného faktu. Vědci publikovali překvapivé zjištění: uhlíková stopa lokálně a „po domácku“ pěstovaných potravin je ve skutečnosti až pětkrát vyšší než u produktů ze supermarketů. A netýká se to jen vyloženě domácího zahrádkaření, ale obecně lokálního zemědělství v malém měřítku.
Proč je lokální zemědělství větší problém než to velké?
Než se pustíme do vysvětlování toho, proč je lokální zemědělství ve skutečnosti tak problematické, je na místě uvést, podle jakých parametrů to bylo posuzováno. Studie porovnávala produkci emisí skleníkových plynů spojených s produkcí zeleniny a ovoce v běžných domácích zahrádkách s těmi vzniklými při zemědělské produkci ve velkém měřítku. Zohledněny byly faktory jako doprava, energie, hnojiva, zalévání a kompostování.
Výsledky studie jasně ukázaly, že ačkoliv lokální produkty za sebou nezanechávají emisní stopu spojenou s jejich dopravou ke spotřebiteli na velké vzdálenosti, jejich celková uhlíková bilance je kvůli velmi nízké efektivitě pěstování horší. Čím to je?
Domácí pěstitelé obvykle pěstují menší množství plodin a na menší ploše. Tím se logicky snižuje efektivita využití půdy a vynaložených energií. Zároveň se u drobných pěstitelů častěji objevuje problém v podobě ztráty úrody kvůli škůdcům, chorobám a obecně nesprávné péči. Větší zahrady a farmy naproti tomu dosahují vyšší produktivity, neboť lépe optimalizují spotřebu všech potřebných zdrojů a vstupních surovin.
Problém je ale v tom, že stejně jako nelze jednoznačně říct, že velkozemědělství je za všech okolností horší, není to možné udělat ani naopak. Existuje totiž řada dalších faktorů, které naopak přisuzují lokálnímu pěstování rozličné výhody.
Výhody lokálního zemědělství v malém měřítku
O snížení emisí z dopravy již byla řeč. Domácí produkty eliminují uhlíkovou stopu spojenou s dopravou potravin na velké vzdálenosti tím, že jsou spotřebovávány v místě svého vzniku. Je to jistě výhoda, ale jak bylo ukázáno, samo o sobě nestačí. Co dále?
Lokální zemědělství podporuje biodiverzitu. Pestrost rostlin a stromů v zahradách podporuje biodiverzitu a vytváří vhodné útočiště pro užitečný hmyz. Tento parametr nelze jednoznačně kvantifikovat a zahrnout do porovnání, o výhodu se nicméně jednoznačně jedná. I další výhody jsou obtížně vyčíslitelné, přesto jen těžko zpochybnitelné. Lidé si např. obvykle úrody z vlastní zahrady cení velmi vysoko a méně potravin tak končí v koši. Omezení plýtvání je jistě další výhodou.
Zmínit lze i fakt, že lokální zemědělství je užitečné pro budování a posilování komunity v daném místě. Společné pěstování a sdílení úrody posiluje sousedské vztahy i vztah lidí s půdou, na které hospodaří. Také v tomto případě je obtížné zahrnout tuto výhodu do jakéhokoliv výpočtu.
Jaký je tedy ze studie závěr?
Studie vyvolala poměrně intenzivní společenskou debatu. Za její hlavní závěr lze považovat upozornění na to, že ekologická bilance potravin je komplexní téma a neexistuje jednoduché řešení. To koneckonců platí v mnoha dalších oblastech a při debatě o klimatických změnách je třeba na to vždy myslet.
Ze strany spotřebitele je důležité snažit se zohlednit všechny faktory a volit maximálně zodpovědný přístup k pěstování i nákupu potravin. Pro drobné pěstitele je důležitá snaha o maximální efektivitu při využívání zdrojů a energií. Využívání kompostu, organických hnojiv, dešťové vody k zalévání… to vše napomáhá zvyšování efektivity. Zázračné řešení pro zemědělství ale bohužel neexistuje.
Zdroje
1) Urban agriculture’s carbon footprint can be worse than that of large farms
2) Eating local is still not a good way to reduce the carbon footprint of your diet
3) Carbon footprint of homegrown food five times greater than those grown conventionally
