Článek
S Petrem jsme spolu osm let. Z toho jsme byli dva roky kamarádi, než jsme spolu začali chodit. Důvod byl prostý. Byla jsem příliš zbabělá, abych udělala první krok, a on… on byl zamilovaný do naší společné kamarádky Lucie. Až když si ona našla přítele, přesunul svou pozornost ke mně. Byla jsem jen druhá volba.
Minulou sobotu měl narozeniny. Zmínil se, že nikdy neměl oslavu s překvapením, a tak jsem se rozhodla mu ji uspořádat. Celý týden jsem plánovala, zvala lidi, zařizovala rezervaci, pekla dort. V den oslavy jsem poprosila jeho nejlepšího kamaráda Martina, aby ho na pár hodin zabavil, abych mohla všechno připravit. Oslava byla obrovský úspěch, Petr se usmíval od ucha k uchu.
Pak se ale s Martinem někam vypařili. Chtěla jsem je najít, abychom mohli zpívat „Hodně štěstí, zdraví“ a nakrojit dort. Když jsem šla chodbou, slyšela jsem jejich hlasy. A to, co jsem slyšela, mi zlomilo srdce na tisíc kousků. Petr říkal Martinovi, že se měl o Lucii snažit víc. Že on měl být ten, kdo je s ní teď zasnoubený. Řekl, že nenávidí, když se vedle mě probouzí, a že si přeje, aby tuhle oslavu pro něj uspořádala ona. Řekl, že se mu dělá zle pokaždé, když mě musí políbit nebo obejmout, protože ví, že v jeho náručí by měla být ona. Stěžoval si, že v našem vztahu uvízl a že si mě nakonec bude „muset“ vzít. Popisoval, jak je Lucie od hlavy až k patě krásnější než já, „nejkrásnější holka, jakou kdy viděl“.
Potichu jsem se vrátila na oslavu a všem řekla, že jsem ho nemohla najít. Když se vrátil, objal mě, dal mi pusu na čelo a řekl, že mě miluje. Nechtěla jsem mu zkazit večírek, tak jsem se přetvařovala a hrála to s ním.
On neví, že to vím. A já teď nevím, co dál. Nechci se s ním rozejít. Chci jen vědět, co dělám špatně. Jak ho mám přimět, aby se do mě doopravdy zamiloval? Nebo to mám prostě vzdát? Je to můj první kluk a v pětadvaceti se bojím začínat zase od nuly.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
