Článek
V 19. století byly české země součástí Rakouska-Uherska a na jeho počátku byla jazykem umění včetně divadla němčina. Národní obrození ale přineslo touhu vlasteneckých kruhů po divadelní scéně, na níž by se hrálo česky. Snahy o jeho stavbu začaly v roce 1844, ale první sbírky byly zahájeny až v roce 1851. Nakonec do konce 19. století v Praze fungovala dokonce tři velká divadla.
Stavovské divadlo
V Praze v té době fungovalo divadlo, které dnes známe jako Stavovské, a to již od roku 1783. Původně se v něm hrálo německy a italsky, ale od roku 1824 se zde hrála pravidelně i česká představení. V roce 1862 se z této scény stalo Královské zemské německé divadlo a německý soubor zde působil až do roku 1920.
Státní opera
Pražským Němcům, ale i německy mluvící židovské menšině nestačilo jedno divadlo, a proto se jako odpověď na vybudování Národního divadla rozhodli postavit další scénu, kterou dnes známe jako Státní operu. V lednu 1888 tak bylo otevřeno Nové německé divadlo, kde se v němčině hrála činohra i opera až do roku 1939, kdy byla budova prodána českému státu. Němčina se tam ale vrátila ještě během německé okupace.
Národní divadlo poprvé
Rok po zahájení sbírek byl zakoupen pozemek na břehu Vltavy, ale politické změny umožnily vystavení skromnějšího Prozatímního divadla, které bylo otevřeno v roce 1862. Zejména mladá generace českých vlastenců se ale s Prozatímním divadlem nesmířila, a tak byl v roce 1865 osloven architekt Josef Zítek, aby navrhl Národní divadlo. Jeho návrh údajně oslovil císaře Františka Josefa I. natolik, že během své pražské návštěvy v roce 1866 věnoval do sbírky na výstavbu Národního divadla částku 5 000 zlatých.
Stavební práce byly zahájeny v roce 1867, ale základní kameny byly položeny až o rok později. Také jeho první otevření je spojeno s císařskou rodinou, protože se uskutečnilo 11. června 1881 na počest návštěvy syna Františka Josefa I. korunního prince Rudolfa. Už 12. srpna ale v budově vypukl požár, který zničil měděnou kupoli, hlediště i jeviště.
Národní divadlo podruhé
Protože požár byl pro český národ tragédií, okamžitě se rozběhla nová vlna sbírek na znovuotevření Národního divadla, do které přispěla panovnická rodina částkou 26 000 zlatých. Z toho 20 000 věnoval František Josef I. se svou chotí Alžbětou (populární Sisi), 5 000 bylo od korunního prince Rudolfa a jeho ženy princezny Stefanie a 1 000 od mladšího bratra císaře arcivévody Ludvíka Viktora. Přes 5 600 zlatých poslalo do sbírky také město Vídeň.
Rekonstrukční práce řídil architekt Josef Schulz, který budovu dále rozšířil a s respektem k původnímu Zítkovu návrhu zlepšil i některé její parametry. Znovuotevření Národního divadla proběhlo 18. listopadu 1883. Celkem bylo ve všech sbírkách vybráno 3 204 129 zlatých a k tomu poskytli navíc jednotlivci i firmy zdarma také materiál a řemeslnické práce. Panovnická rodina patřila mezi největší individuální dárce. Císař František Josef I. se po celou dobu výstavby první i druhé budovy Národního divadla o postup prací aktivně zajímal. Ostatně, byl i českým králem, ač nekorunovaným.
Zdroje
1) Národní divadlo – historie
2) Saga Of Prague’s Grand Theaters Played Out As Gilded Historical Drama
3) Stavovské divadlo
4) Státní opera Praha
5) Založení Národního divadla
