Článek
Jak vznikly Montessori školy?
Název Montessori pedagogika vychází přímo od zakladatelky tohoto druhu vzdělávání, italské lékařky a pedagožky Marie Montessori. Ta své přesvědčení postavila na tom, že děti samy od sebe chtějí poznávat okolní svět a učit se novým věcem. Aby se jim to však dařilo, musíme jim vytvořit bezpečné, podnětné a podporující prostředí. Celou koncepci Montessori pedagogiky začala utvářet roku 1897, kdy vedla přednášky o své metodě na univerzitě v Římě.
První lekce této převratné pedagogické metody vedla od roku 1909. V téže roce vydala i svou první knihu. Od roku 1911 začaly vznikat první Montessori základní školy nejen v Evropě (Velká Británie, Itálie, Švýcarsko, Francie), ale také i v Argentině a severní Americe (New York, Boston). Marie také spolu se svým synem Mariem založila v roce 1929 Mezinárodní Montessori Asociaci sídlící v Berlíně. Během druhé světové války byla všechna Montessori zařízení zavírána a likvidována. Podařilo se však udržet v provozu cca 200 těchto zařízení v Holandsku.
Marie musela však odejít z Evropy do exilu a navrátila se právě až po ukončení druhé světové války. Dva roky po ukončení války založila se svým synem Montessori centrum v Londýně a podařilo se jí také znovu otevřít většinu zařízení. Za svůj život se Marie Montessori dočkala několika nominací na Nobelovu cenu za mír. Ani jednu z nominací však nikdy neproměnila, ačkoli byl její koncept na tehdejší poměry velmi výjimečný a ojedinělý.
Základní principy Montessori pedagogiky
Montessori pedagogika je tvořena čtyřmi základními pilíři. Prvním pilířem je vzájemný respekt, druhým svoboda a zodpovědnost, třetím respektování vývojových potřeb dítěte a čtvrtým podnětné a podporující prostředí. Motto Montessori pedagogiky z pilířů vychází a zní „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ Další principy Vám představím malinko podrobněji. Montessori pedagogika říká, že dítě je tvůrcem sebe sama. Svou aktivitou a nastavením se podílí nejvíce na svém vlastním rozvoji.
Absorbující duch provází každé dítě již od narození. Dítě si představuje Montessori pedagogika trochu jako houbu, která nasává vše kolem sebe, a to zcela přirozenou formou. Základem pro pochopení a naučení se věcí je práce s rukou. Dítě si věc potřebuje osahat, manipulovat s ní a být s ní v přímém kontaktu. Zajímavým jevem je v Montessori pedagogice polarizace pozornosti, která se objeví vždy v momentě, kdy si dítě samo vybralo určitou činnost a je do ní naplno ponořené. Motivující prostředí je velmi důležité. Montessori třídy jsou vždy nádherně vyzdobené a jsou plné Montessori pomůcek. Dítě v Montessori pedagogice má také svobodnou volbu. Samo si řídí, co teď dělat bude a co ne. Učí se pracovat se svými potřebami a ovládat je. Nezbytnou součástí této pedagogické metody je i práce s pochvalou a práce s chybou. Montessori výuka bude také mnohem efektivnější v případě, že si dítě vybuduje k učiteli pevný a důvěrný vztah.
Jedním z principů Montessori je podpora samostatnosti, už malé děti jsou tak schopné po sobě uklidit nebo třeba používat nůž.
Kritika
Mezi kritiky Montessori pedagogiky se hovoří zejména o tom, do jaké míry je správné malé děti doslova „nutit“ k autonomii. Někteří rodiče mohou v duchu Montessori pedagogiky vytvářet na děti až přehnaný nátlak, aby se zavděčili společnosti a byli v jejích očích dobrými rodiči, protože vychovali plně samostatné dítě již v útlém věku. Dále někteří rodiče nechtějí pochopit, že Montessori pedagogika není vhodná pro každé dítě. Respektive že každé dítě je jiné a bude na ní pochopitelně reagovat jinak a bude mít i jiné výsledky. Také nemusí používat všechny Montessori pomůcky, protože to zkrátka nepovažuje za nutné.
Jedním z hlavních principů je, že se máme řídit vývojovými potřebami daného věku dítěte. Tento přístup je však příliš nefunkční a rigidní. Aby bylo možné dítě maximálně rozvíjet dle Montessori pedagogiky, musíme ho nejdříve dlouho pozorovat a pochopit, jakým způsobem funguje. Děti zkrátka nelze paušalizovat. Někteří radikální průkopníci Montessori pedagogiky také své děti izolují od těch, co do Montessori zařízení nechodí. Tím je dítě vychováváno ve zcela odlišném prostředí a dovede tedy fungovat pouze v tomto prostředí. Při přechodu do běžného vzdělávacího systému může pak dítě tvrdě narazit. Přechod je nutný minimálně ze základní školy na střední, jelikož střední školy Montessori v Čechách nemáme. Pokud se zaměříme na tuto izolaci dětí a držení je pouze v Montessori prostředí, dalo by debatovat i o určitém sklonu k sektářství.
Montessori pomůcky
Tyto pomůcky jsou do jisté míry vlastně takovými učebnicemi, které si dítě může osahat a vyzkoušet a něco se prostřednictvím nich naučit. Na trhu existuje opravdu široká nabídka, my si ukážeme jen pár příkladů. V současné době jsou populární houpačky, smyslové pomůcky, pomůcky pro výuku barev, nábytek, pomůcky pro nejmenší, pomůcky podporující správný vývoj jazyka nebo také Montessori pomůcky pro praktický život, kam spadají například tácy, třídící misky, kýble a vědra. U některých Montessori pomůcek je třeba počítat i s vyšší finanční zátěží. Jejich ceny se pohybují v řádek tisícikorun.
Závěr
I populární Montessori pedagogika má svá stinná místa. Přesto se však stále těší vysoké popularitě. Pokud i Vy máte zájem tuto metodu využít k výuce svého dítěte, jistě ve svém okolí nějaké zařízení zaměřené na Montessori pedagogiku najdete. Většinou jsou však tato zařízení soukromá a je tak třeba počítat s placením tučného školného.
Zdroje
1) Maria Montessori and the Nobel Peace Prize: https://www.montessoripublic.org/2022/05/maria-montessori-and-the-nobel-peace-prize/
2) Montessori, křestním jménem Maria: https://www.montessoricr.cz/objevte-montessori/maria-montessori
3) Je Montessori pro každé dítě: https://www.teorietypu.cz/je-montessori-pro-kazde-dite/
4) Pomoz mi, abych to dokázal sám: https://www.montessorimozaika.cz/co-je-montessori#mozaika2
5) Základní principy Montessori: https://www.montessori-zs.cz/zakladni-principy-montessori/
