Článek
Takže, ptají se tě, jak jste se s přítelem poznali. Očekávají romantickou story z letního festivalu, jiskření nad učením ve studovně nebo trapnou historku z baru, kde do sebe omylem vrazíte. A ty jim máš říct co? Že jsi napsala na internet, že jsi sama, a on se ozval, abyste se mohli pomazlit?
Cítíš, jak se ti do tváří hrne krev. Jak se jim na tváři objeví ten zvláštní, lehce opovržlivý úsměv. Jo, je to trochu „cringe“, jak by řekli mladší. Ale dovol mi ti něco říct. Tvůj příběh je naprosto dokonalej.
Pojďme si to rozebrat.
Bylo ti dvacet, cítila ses sama v obrovském městě. Co jsi udělala? Nenaříkala sis do polštáře. Šla jsi a napsala to. Ne na zeď na záchodě, ale na Discord, do chrámu všech pařanů a geeků. „Jsem sama, mám ráda videohry, nechce se někdo seznámit?“ Kolik lidí v dnešní době plné falešných úsměvů na Instagramu má odvahu tohle přiznat?
Ozvalo se ti padesát lidí. Ale jen jeden z nich zmínil Fallout: New Vegas. A bylo jasno. Propojila vás láska k postapokalyptické pustině. Psali jste si celou noc, pak jste si hodinu volali. Mluvili jste o samotě. O tom, jak moc ti chybí obyčejné lidské teplo. Obejmutí.
A on, místo aby to zlehčoval nebo z toho dělal oplzlé vtipy, udělal tu nejlepší věc na světě. Nabídl ti ho.
Vaše první rande bylo „mazlicí rande“. Sešli jste se v kavárně, odvezl tě k sobě, zalezli jste si do postele a tři hodiny jste se jen tak objímali. V oblečení. Bez očekávání. Jen čistý, nefalšovaný lidský kontakt.
Uvědomuješ si, co to znamená? Že jste přeskočili všechny ty trapné společenské hry. Všechny ty naučené fráze a pózy. Šli jste rovnou k jádru věci. K důvěře. K zranitelnosti. K tomu, co všichni hledáme, ale bojíme se to přiznat.
Takže jak to říct lidem? Máš dvě možnosti.
1. Verze pro suchary a tetičky z pátého kolene:„Seznámili jsme se přes internet, spojila nás láska ke starým videohrám. Hned jsme si rozuměli, je to taková moderní pohádka.“ Usměj se a nalij jim další kafe. Víc vědět nepotřebují.
2. Verze pro všechny ostatní (a upřímně, ta jediná správná):Podívej se jim zpříma do očí a s hrdostí v hlase řekni: „Bylo mi smutno, tak jsem napsala na net, že hledám někoho na mazlení. David se ozval. Naše první rande bylo tříhodinové objímání v posteli a bylo to to nejlepší rozhodnutí mého života. Nějaký problém?“
Ten jejich výraz bude k nezaplacení. Lidé, kteří se pohoršují nad upřímností, se totiž nejvíc bojí té své vlastní.
Tvůj příběh není trapný. Je odvážný. Je skutečný. Je o dvou lidech, kteří se našli, protože se nebáli říct, co doopravdy potřebují. A to je mnohem víc, než může říct většina těch, co se na tebe divně dívají.
Máte také netradiční příběh o seznámení, který se bojíte vyprávět? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Ty nejlepší příběhy často začínají nejdivněji.
