Článek
S přítelkyní Laurou jsme spolu něco málo přes dva roky. Celkově máme hezký vztah, rozumíme si, máme podobné cíle a já ji moc miluju. Je to určitě ten nejzdravější vztah, jaký jsem kdy měl, a vidím s ní budoucnost.
Tenhle víkend byl ale naprosté peklo. Můj nejlepší kamarád Robert za mnou asi před měsícem přišel s tím, že chce požádat o ruku svou dlouholetou přítelkyni Terezu. Problém byl, že spolu bydlí, ona je strašně pořádná a on se bál, že by ten prsten našla při úklidu dřív, než by ji stihl požádat. Nabídl jsem se, že mu ho schovám u sebe doma. Strčil jsem ho dozadu do šuplíku s ponožkami a upřímně na něj tak trochu zapomněl, dokud si pro něj minulé pondělí nepřišel. Včera ji (úspěšně!) požádal o ruku a Tereza dala na Instagram fotku, kde je prsten jasně vidět.
Doslova pět minut po tom, co to zveřejnila, mi volala Laura. Byla naprosto nepříčetná. Křičela, že ten prsten našla už před třemi týdny, tak proč jsem ho dal Robertovi pro Terezu, když jsem ho jasně vybral speciálně pro ni? Dělá si z ní Tereza tou fotkou srandu a vytírá si s ní zrak, že jí „ukradla“ prsten? Snažil jsem se ji uklidnit a vysvětlit jí, že jsem ho jen schovával pro Roberta a nikdy jsem ji s ním nechtěl požádat o ruku. To ji ale jen víc naštvalo a začala na mě ječet, že jsem v ní totálně vzbudil naděje a pak je zničil. Típla mi to a pak napsala zprávu: mám tři měsíce na to, abych ji požádal o ruku s „lepším prstenem, než má Tereza“, jinak se se mnou rozejde.
Přijde mi to jenom mně jako obrovský varovný signál? Chápu, že byla asi nadšená a já jsem jí rozhodně nechtěl ublížit, ale ten prsten nikdy nebyl pro ni a nikdy o něm neměla vědět. Nebydlíme spolu a já nechápu, co dělala v mých šuplících, kdy na to měla čas a co tam hledala. A co víc, já na svatbu nejsem ABSOLUTNĚ připravený. Jsme spolu teprve dva roky, nebydlíme spolu, ani jsme se o svatbě nikdy nebavili. Chci, abychom spolu aspoň rok bydleli, než se vůbec zasnoubíme.
Co mám dělat? Úplně chápu, proč je naštvaná, ale mám pocit, že narušila moje soukromí, a že se ke mně chová hnusně kvůli něčemu, co nikdy nemělo být urážkou. Tohle je naše první velká hádka a já si nejsem jistý, jestli jen vidím rudě, protože jsem zraněný, nebo jestli jsou ty varovné signály skutečné.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
