Článek
Máme teď doma naši dvacetiletou dceru Lenku a jejího snoubence Marka. Mám ji rád, fakt jo, ale je s ní někdy kříž. A toho jejího Marka, toho fakt nemusím, leze mi na nervy. Už jsem jim dal i termín, dokdy se musí odstěhovat, protože tohle už fakt nedávám, mám toho po krk.
No a zrovna nedávno, žena Eva byla zrovna někde venku, se ti dva strašně chytli. Hádka jako blázen, lítaly talíře… no dobře, talíře ne, ale řevu bylo jak na fotbale. Všechno kvůli tomu, že se nějakým záhadným způsobem připletly jedny Eviny kalhotky k jejich prádlu. Lenka je našla a okamžitě spustila, že jí Marek určitě zahýbá. Upřímně, už jen to, že ji hned napadla nevěra, podle mě ukazuje, jak ten jejich vztah stojí za starou bačkoru. Ale to je jejich věc, že jo.
Lenka tam lítala po bytě, mávala těma kalhotkama ve vzduchu… já je hned poznal. Takový ty s kytičkama, Eviny oblíbený. Ale víte co? Prostě jsem nic neřekl. Seděl jsem tam v křesle, dělal, že čtu noviny, a nechal jsem tu šílenou, absurdní scénu běžet dál. Asi půl hodiny tam po sobě řvali, fakt psycho. Trochu jsem si to i užíval, přiznávám, aspoň byla doma nějaká akce.
Pak přišla Eva domů. Koukla na to, nechápala, co se děje, a hned řekla „Ježíš, to jsou moje, ty jsem hledala!“ a bylo po hádce. Teda, skoro.
Eva se mě pak zeptala, jestli jsem je jako nepoznal. A mně to v tu chvíli přišlo tak absurdní, celá ta situace, že jsem prostě vyprskl smíchy. Nechtěl jsem, fakt, nějak to ze mě vylítlo samo. No, Lenka se okamžitě rozbrečela jak želva a od tý doby se mnou nepromluvila ani slovo, tváří se jak kakabus. Marek jen procedil něco jako „Tak jsme v háji“ a vypadl z bytu. Jediná Eva se tomu smála, že prej dobrý divadlo a že jim to patří.
Tak já teď nevím. Jasně, mohl jsem to utnout hned v zárodku, ale… byla to chyba, že jsem je v tom nechal trochu vykoupat a ještě se tomu zasmál? Co myslíte?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
