Článek
Příští rok si mám brát svou přítelkyni Evu (23). Já (23) moc rodiny nemám, ale ona má obrovskou. Většinou spolu vycházíme skvěle. Jsou sice hrozně hluční a mají velké osobnosti, což je pro mě, jakožto introverta, občas náročné, ale jinak jsou to vřelí a starostliví lidé.
Od doby, co jsme se zasnoubili, jsem si ale všiml jedné divné věci. Její bratranci si občas dělají legraci z naší svatební noci. Přišlo mi to zvláštní, protože její rodina určitě ví, že spolu spíme – na dovolených a rodinných sešlostech máme společnou postel.
Před pár dny jsme probírali plány na svatbu a líbánky. Eva najednou navrhla, že na svatební noc nebudeme potřebovat novomanželské apartmá v hotelu, kde se svatba koná. Když jsem se zeptal proč, řekla, že by byla ráda, kdybychom přespali u jejích rodičů. To mi až tak nevadilo, šetříme na hypotéku, ale cítil jsem, že za tím je něco víc.
A taky že jo. Řekla mi, že v její rodině mají jednu prastarou tradici. O svatební noci jdou novomanželé do hlavní ložnice a mají „konzumovat“ manželství. Zbytek rodiny – rodiče, sourozenci, tety, strýcové – čeká přede dveřmi, aby jim mohli zatleskat a jásat, až vyjdou ven. Potom se prý kousek prostěradla odstřihne a všije se do obrovského rodinného gobelínu, který vlastní její matka.
Myslím, že Eva viděla můj výraz naprostého zděšení, protože rychle dodala, že pokud se na to necítím, nemusíme to dělat doopravdy, že můžeme jen předstírat.
Vybuchl jsem. Řekl jsem jí, že se ničeho takového za žádných okolností účastnit nebudu. Představa, že bych měl dělat něco takového, i jen jako, před celou její rodinou, je pro mě naprosto nepřijatelná. Musel jsem se jít projít, abych si vyčistil hlavu. Když jsem se vrátil, byla viditelně smutná a je taková doteď. A myslím, že si o tom psala s rodinou, protože mi přišla zpráva od její matky, kde mi psala, že „ještě nechápu důležitost rodiny“ a tradic a že tahle tradice je tu déle, než jsem já na světě.
Vůbec nevím, co mám dělat. Evu opravdu miluju, je to žena, se kterou chci strávit zbytek života. Jsem samozřejmě vyděšený, ale ona je můj celý svět. Jak mám ale zvládnout její rodinu a tuhle šílenou „tradici“?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
