Článek
Už je to skoro tři roky, co jsme s Pavlem spolu. Bydlíme spolu. A já nás stoprocentně živím. Za tu dobu, co jsme spolu, pracoval možná tak dva měsíce, jestli vůbec. Jinak nic.
Je v depresi, má úzkosti a kdekoliv se objeví, tam je dusno a veškerá radost a energie jdou stranou. Nikdy nechce nikam jít, ale pak si stěžuje, že nikam nechodíme. Sehnala jsem mu pohovor u mě v práci – slušně placené místo pro začátečníka, nic složitého. Odmítl tam jít s tím, že na to není připravený. A pak tráví hodiny stěžováním si, že nemá práci. Asi chápete ten vzorec.
Všechno v našem životě se točí kolem něj a jeho nálad. Buď brečí, nebo křičí, nebo jenom donekonečna vzdychá. V našem domově není žádný smích, žádné štěstí. Pořád chodím po špičkách. Děsím se každého návratu z práce. Před pár dny mě popadl a třásl se mnou tak silně, že mám ještě teď modřiny na pažích.
Byt je napsaný na mě, ale on doslova nemá kam jít, protože nemá žádné kamarády a odmítá kontaktovat svou rodinu. Takže by byl bezdomovec a to mu prostě nemůžu udělat (vlastně žádnému člověku). Pořád sním o tom, že jsem sama. Že si vařím jen pro sebe, nakupuju jen pro sebe, dělám cokoliv jen pro sebe. Bylo by to neuvěřitelné. Zase se volně nadechnout.
Minulý týden měl narozeniny. Měsíc jsem šetřila, abych mu koupila něco, co souvisí s jeho koníčkem, takovou tu drahou stavebnici modelu letadla, co si vždycky přál. Když jsem mu to dala, jenom se na to podíval a řekl: „Vždyť jsem ti zrovna říkal, že už tohle dělat nechci. Co sis jako myslela?“ Myslím, že v ten okamžik veškerá láska, kterou jsem k němu ještě možná cítila, prostě umřela.
Nevaří, neuklízí, nestará se ani o svého psa, kterého si pořídil, nedělá nic, jen hraje videohry. Jsem uvězněná, cítím se jako ve vězení a už je mi vlastně jedno, co se se mnou stane.
Nechci umřít, to ne, ale kdybych se zítra ráno neprobudila, asi by mi to ani moc nevadilo, jestli mi rozumíte. Vím, co bych měla udělat, ale jsem prostě jenom blbá.
Díky za přečtení. Vypsat se z toho trochu pomáhá.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
