Článek
Označení humanitní pochází z latinského výrazu humanus neboli lidský. Z toho vyplývá i obsah tohoto pojmu, slovní spojení humanitní vědy se používá jako tradiční označení souhrnu věd o člověku a společnosti.
Podle aktuální klasifikace Ministerstva školství ČR se humanitní obory aktuálně sdružují do těchto skupin:
- Historické vědy a archeologie
- Filologické vědy
- Filozofické vědy, etika a teologické vědy
- Vědy o kultuře a umění
Studovat v jejich rámci zájemci mohou psychologii, filosofii, logiku, politologii, sociologii, sociální politiku a sociální práci, historické vědy, filologii, pedagogiku, informační studia a knihovnictví, překladatelství a tlumočnictví, obecnou teorii a dějiny umění a kultury a další obory.
Bude jim to k něčemu? V Česku doposud panuje přímočarý názor, že jediný „pořádný“ studijní obor je výhradně ten technicky orientovaný. I absolventi oborů humanitních se však uplatňují na trhu práce, a to dokonce velmi úspěšně.
Jejich problém však spočívá v tom, že možnosti využití výsledků takového studijního úsilí jsou na první pohled daleko méně očividné než výstupy exaktních věd. Ty jsou mnohem jednoznačnější a zřetelnější. Tento jev se nazývá odborně jako aplikační potenciál. Neznamená to však, že vysoké školy by generovaly tisíce nepotřebných „vzdělanců“ s obskurními tituly.
Průzkum agentury STEM/MARK ostatně už v roce 2019 dospěl k závěru, že tři čtvrtiny firem se chystají v následujících letech nabírat právě absolventy humanitních oborů. Sociologické šetření ukázalo, že jsou na trhu práce žádaní.
Humanitní obory jsou budoucností trhu práce
Humanitní obory v první řadě tvoří efektivní doplněk přírodních věd. Díky tomu napomáhají k lepšímu pochopení lidského jednání, orientaci ve světě nebo řešení krizí. Humanitní vědy nám pomáhají lépe poznat samotnou podstatu naší existence.
Ti, kteří mají taková studia zdárně za sebou, se zpravidla neuplatňují bezprostředně v těch sférách, které vystudovali. Práci, která si žádá výhradně jimi vystudovaný obor, zastává méně než pětina humanitně vzdělaných. Skvěle se však etablují v oborech příbuzných. Mnoho z nich je nuceno nastudovat si základy odvětví, v němž se chystá po škále začít reálně působit, sama. A právě flexibilita a ochota pracovat mimo svůj obor patří k důležitým konkurenčním výhodám těchto vysokoškoláků.
Rozvoj technologií dynamicky proměňuje současný trh práce a bude ho proměňovat i nadále. Řada studentů, kteří dnes vstupují na vysoké školy, se po jejich absolvování bude živit prací, která doposud neexistuje. Nelze tak očekávat, že současná generace nastoupí do profese, kterou bude moci bez jakéhokoli posunu vykonávat celý život. Změna bude zkrátka nutná a absolventi humanitních směrů na to jsou skvěle připraveni.
Mimo této přizpůsobivosti nabývají i široké spektrum dalších kompetencí, a to především ve spektru tzv. měkkých dovedností. Kromě ochoty se dále vzdělávat je to také osobní efektivita. Celá řada projektů už není pověstnou one man show, ale vyžaduje kooperaci. S tím souvisí i schopnost komunikace, dovednost nazírat na problematiku z vícero úhlů a rozvinutá empatie. Neméně důležitá je v práci rovněž schopnost konstruktivní kritiky a jejího přijetí. Současný trh práce tak hledá schopné a empatické lídry a humanitně zaměřené fakulty mu je umí nabídnout.
Proč mohou studenti humanitních oborů prospět celé společnosti
Zredukovat hodnotu vzdělání pouze na jeho exaktní přínos rozhodně není optimální. Touto optikou pak můžeme užitečnost jednotlivých studijních oblastí nazírat výlučně poměřováním, kolik coby levní pracovníci v montovnách přinesou jednotliví uchazeči peněz průmyslníkům a do státního rozpočtu. Našim cílem by naopak měla být podpora samostatně uvažujících jedinců, kteří se nebojí hledat nové příležitosti a výzvy. A právě to umí absolventi humanitních oborů splnit na výbornou.
Jak napsal teolog a filosof John Henry Newman, vysoké školy hrají aktivní roli ve veřejné diskusi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní. Především humanitní obory tak rozhodně vedou ke kultivaci společnosti.
Okázalé pohrdání vzdělanými lidmi patří i téměř čtyři dekády po sametové revoluci k nepříjemným dědictvím komunistického režimu. Někdejší socialismus pak navíc upřednostňoval technické obory a profese, které měly zajistit ekonomický růst. Což byla, jak dokládají hospodářské dějiny někdejšího Československa a posléze i samostatného Česka, strategie zcela pomýlená.
