Článek
Japonská válka v Číně
Evropská historie dává začátek Druhé světové války do souvislosti s německým útokem na Polsko. Asijský pohled je ale jiný. Podle něj začala druhá světová válka 7. července 1937 ve chvíli, kdy se rozhořely boje mezi japonskými a čínskými jednotkami. Rozbuškou se stal tzv. incident na Mostě Marca Pola. Tento názor má svoji logiku, neboť čínská fronta se v rámci celé druhé světové války stala velmi významným bojištěm a Čína byla považována za čtvrtou nejvýznamnější spojeneckou zemi.
Pro asijské země, a částečně i pro Spojené Státy, byl konflikt s Japonskem ve skutečnosti významnější než evropská válka s Německem. Není proto divu, že z jejich pohledu začala Druhá světová válka již v roce 1937. Stejně tak jako by z českého pohledu nebylo vůbec nelogické položit začátek války do období prvních střetů Československé armády, četnictva a Finanční stráže s jednotkami německého Freikorpsu. Ať tak či onak, jde jen o pouhou definici, mnohem důležitější je přesný popis tehdejších událostí.
Japonsko zaútočilo na Čínu s armádou 300 000 vojáků proti nimž stála početná, avšak špatně vyzbrojená a žalostně vycvičená čínská armáda. Té chybělo letectvo i námořnictvo a celá země se navíc nacházela ve stavu občanské války mezi komunisty a Kuomintangem. V prvních měsících dokázala japonská armáda proto velmi rychle postupovat a v listopadu byla dobyta Šanghaj. Čínský odpor byl však odhodlaný a skutečně celonárodní. Především partyzánské jednotky působily Japoncům značné ztráty, a mezi japonskými vojsky se začala šířit frustrace a narůstat agresivita.
Japonci u Nankingu
V roce 1937 byl Nanking hlavním městem Číny. Postupující japonské jednotky se k němu v průběhu podzimu přibližovaly a v prosinci dosáhly jeho hranic. Z pohledu čínské armády však nebyl Nanking vhodnou obrannou pozicí, a proto se z města stáhla. V prosinci 1937 vstoupily japonské jednotky do města a začalo více než šest týdnů nelidského vraždění, mrzačení a znásilňování, které se stalo symbolem japonské brutality a jeho válečných zločinů spáchaných v období druhé světové války. Takzvaný Nankingský masakr si v ničem nezadá s těmi nejhoršími nacistickými zločiny.
Nankingský masakr
Město obsadily tisíce japonských vojáků, kteří po tři měsíce dlouhé a krvavé bitvě po Šanghaj ztratili disciplínu a současně se chtěli mstít na všem čínském. V následujících dnech a týdnech prakticky bez přestání probíhalo masové vraždění čínských vojáků, kteří ve městě zbyli, i civilistů. Japonští vojáci pořádali soutěže o to, kdo dokáže popravit více Číňanů samurajským mečem, lidé byli pohřbíváni zaživa, upalováni a vražděni všemi dalšími myslitelnými i nemyslitelnými způsoby. Vraždění se týkalo všech bez rozdílu věku či pohlaví. Vražděni byly ženy, stejně jako děti i staří lidé. Dnešní odhady mluví až o 300 000 mrtvých v období od 13. prosince do začátku února.
Nankingský masakr je někdy označován také jako nankingské znásilňování. Žádná oficiální čísla samozřejmě neexistují, mluví se však o dvaceti až osmdesáti tisících znásilněných dívek a žen, opět bez rozdílu věku. V mnoha případech byly ženy následně zavražděny. Rozsah rabování je potom již zcela neodhadnutelný.
Svědectví o masakru
Již ve chvíli, kdy se japonská armáda blížila k Nankingu, se skupina západních obchodníků a misionářů, kteří byli ve městě přítomni, pokusila vytvořit neutrální bezpečnostní zónu ve které by mohli civilisté hledat bezpečí. Na občany západních zemi nebylo ze strany Japonců cíleně útočeno, avšak čínští civilisté byli napadáni a vražděni i v neutrální zóně, kterou se Japonsko oficiálně zavázalo respektovat. Západní občané se každopádně stali jedním ze zdrojů informací o masakru. Dalším zdrojem byli potom sami Japonci, kteří si zločiny často fotili. Samy za sebe potom hovoří fyzické důkazy v podobě masových hrobů.
Příčiny japonské brutality
Nejen poválečný soudní tribunál, ale i historici si pokládali a stále pokládají otázku, jak se něco takového mohlo stát a jak je možné, že taková míra brutality mohla trvat po tak dlouhou dobu. Nejvěrohodnějším vysvětlením je to, že se jednalo o kombinaci tří hlavních faktorů. Tím prvním byl naprostý rozpad disciplíny a morálky. Toto vysvětlení však nemůže být jediné, neboť podobná míra brutality se objevila i dalších částech asijsko-pacifického bojiště a ve velké míře s ní v pozdějším průběhu války setkali i Američané, Britové a další Spojenci. Důvody tedy musely být širší.
Těla obětí u řeky Japonci navršili na hromadu.
Je také zdůrazňováno, že proti běsnění vojáků nikterak nezasáhli jejich velitele, často se na něm naopak aktivně podíleli. Ukazuje to na to, že teror byl do jisté míry záměrný a byl součástí japonské snahy o zlomení čínské morálky. V neposlední řadě je třeba také připomenout, že pro Japonce představovali Číňané méněcennou rasu a japonský militarismus, který byl někde na půli cesty mezi tradiční a moderní společností, přičemž nesplňoval normy ani jedné z nich, produkoval vojáky, pro které bylo brutální násilí normou.
Chování japonských vojáků v Nankingu i jinde v době Druhé světové války je přitom v ostrém kontrastu s tím, jak se Japonci jen o třicet let dříve chovali ke svým zajatcům v rusko-japonské válce. V té době si jejich příkladné dodržování konvencí a úcta k ruským zajatcům vysloužily uznání i obdiv celého západního světa.
Dopady a důsledky masakru
V období mezi 15.srpnem 1945 a definitivní kapitulací Japonska o čtrnáct dní později se japonská armáda i civilní úřady snažily systematicky ničit veškeré důkazy o válečných zločinech páchaných v období celé Druhé světové války. Odhaduje se, že zničeno bylo v této době na 70 % všech armádních záznamů. I tak ale existovalo a existuje dostatek důkazů o tom, co se v roce 1937 v Nankingu skutečně stalo.
Mezinárodní vojenský tribunál pro Dálný východ, známý též jako Tokijský proces, odsoudil k smrti generála Iwane Macuie, který v roce 1937 velel japonským silám ve střední Číně. Není bez zajímavosti, že generál Macui si již v roce 1937 zapsal do deníku, že to, co se stalo v Nankingu, je hanba pro japonskou armádu.
Dalšími k smrti odsouzenými byli generál Hisao Tani a několik dalších důstojníků. Jak již to ale v podobných případech bohužel nevyhnutelně bývá, všechny, kdo byli za masakr zodpovědní, nebylo možné odsoudit. Mnoho vojáků páchajících nelidské zločiny tak trestu uniklo.
Závěr
V současné době je v Nankingu působivý památník, jehož součástí jsou i zbytky masových hrobů a další artefakty z doby masakru. Organizace spojených národů zařadila historické dokumenty spojené s Nankingským masakrem do svého registru „Paměť světa“. V neposlední řadě platí, že Nankingský masakr je i po osmdesáti letech jedním ze zdrojů politického napětí mezi Čínou a Japonskem, především pak proto, že ze strany japonských nacionalistů zaznívají snahy a relativizaci události, zpochybňování jejich rozsahu apod.
Nankingský masakr byl a je jedním z nejhorších válečných zločinů v dějinách a do dnešních svět je mementem toho, čeho je člověk schopný. V Asii je Nanking stejně silným symbolem, jako v Evropě Osvětim.
Zdroje
1) International Memory of the World Register. Documents of Nanjing Massacre
2) Thoughts on the Nanjing Massacre
