Článek
Ve světě nacistů nebylo pro Čechy místo
Základním předpokladem nacistické ideologie byla nadřazenost Němců nad ostatními národy. Teorie o árijské germánské rase, která je předurčena, aby vládla světu, byla pro Adolfa Hitlera a jeho následovníky hlavním stavebním kamenem jejich agresivní politiky. Největší nenávist cítili nacisté vůči Židům. Ani Slované včetně Čechů pro ně však nepředstavovali nic jiného než méněcennou rasu vhodnou v lepším případě ke germanizaci, v horším případě k zotročení či fyzické likvidaci. V duchu těchto představ se rodily i plány na tzv. „konečné řešení české otázky“.
Problémy v soužití Čechů a Němců v prostoru historického českého království se v průběhu jeho tisícileté historie nejednou prodraly na povrch. Podobu moderního nacionalismu potom získaly po roce 1848, a od té doby se začaly objevovat návrhy na odtržení německých oblastí nebo vysídlení jednoho či druhého národa. Pro Čechy začaly mít tyto návrhy zlověstně reálnou podobu ve chvíli, kdy v Německu získal moc Adolf Hitler a v tehdejším Československu se stal zrcadlem jeho politiky Konrad Henlein a jeho Sudetoněmecká strana. Právě Henlein v roce 1938 začal pracovat na dokumentu nazvaném Základní plánování O.A. (Grundplanung O.A.)
Ve zmíněném dokumentu se zcela jasně a neskrývaně píše, že německým zájmem je absolutní vymizení českého jazyka a jakýchkoliv projevů českého národního vědomí. Toto mělo být provedeno s takovou důsledností, aby v budoucnu již nikdy nemohlo dojít k novému českému národnímu obrození. Heinleinův plán od začátku počítal s vedením bojových akcí na území Československa, které měly být vedeny s maximální ostrostí a brutalitou. Nedílnou součástí těchto plánů byla také podpora slovenských snah o samostatný stát.
Vznik Protektorátu
Úvahy o vypořádání se s Čechy však nezaznívaly jen od českých Němců, ale i z nejvyšších pater nacistické politiky. Sám Adolf Hitler ve své knize Mein Kampf zmiňoval, že hlavním důvodem pádu Rakouska Uherska bylo, že přiznávalo Slovanům jejich národní identitu. Tuto „chybu“ už nehodlal opakovat.
Skica německého vpádu do českých zemí 15. 3. 1939
Ministr propagandy Josef Goebbels potom německý postoj k Čechům shrnul do následující věty:
„Nesmíme si tyto národy, zvláště pak Čechy a podobnou sebranku, hýčkat. Naopak, jednou je vytlačíme. Tyto národy nechceme, chceme jejich zemi. Vůdcovy politické názory jsou v tomto velmi jasné a tvrdé, ale důsledné.“
Ve chvíli, kdy došlo k obsazení českých zemí a ke vzniku Protektorátu Čechy a Morava, se Němci mohli posunout od teoretických cvičení k činům. Ve všech německých úvahách byla jako první krok zmiňována likvidace české inteligence. Zatímco u dělníků, nebo rolníků považovali jejich germanizaci za určitých okolností za možnou, česká inteligence byla považována za nepřítele, jehož je třeba zlikvidovat. Významným krokem k naplnění tohoto cíle se stalo uzavření českých vysokých škol dne 17. listopadu 1939.
V následujícím roce zpracoval velitel SS a německé policie v Protektorátu K. H. Frank analýzu „českého problému“ i s návrhem řešení. Frank v něm uvádí, že blízkost českého a německého prostoru vedla k tomu, že Češi v sobě mají v řadě případů německou krev, a proto mohli dosáhnout vyšší civilizační úrovně než národy dále na východ. Díky tomu bylo podle Franka možné rozdělit Čechy do tří kategorií a podle toho jim naplánovat jejich osud. Finálním cílem měla být samozřejmě kompletní a definitivní germanizace českého prostoru. K. H. Frank nicméně dělil Čechy především podle jejich vztahu k předválečnému Československu a podle toho, jak měli být podle něj ovlivnitelní a schopní „převýchovy“. To však ještě nebylo to nejhorší. Do Čech se totiž chystal Reinhard Heydrich…
Šermíř nastupuje
Koncem září 1941 přichází do Protektorátu zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který okamžitě přitvrdil. Během prvních několik málo týdnů své přítomnosti nechal popravit 400 lidí, zavedl výjimečný stav a v neposlední řadě uspořádal tajné jednání nejvyšších německých představitelů v protektorátu, aby jim představil svůj plán na další osud Čechů.
V průběhu tohoto jednání zazněla Heydrichova známá věta „Čech už tady koneckonců nemá co dělat“. Heydrich následně mluvil o tom, že skupina obyvatel, která bude shledána rasově nevhodnou, bude vystěhována na Sibiř, aniž by zmínil jakýkoliv další význam těchto lidí pro Říši. V zásadě tak mělo jít o finální likvidaci těchto obyvatel. Češi s dostatečně „správnými rasovými charakteristikami“ měli být pokud možno germanizováni, a vysídleni například do oblasti Volyně.
I Heydrich nicméně přiznával, že k realizaci tohoto plánu může dojít teprve až Německo definitivně vyhraje válku. Do té doby bylo třeba vytvořit Čechům dobré podmínky pro práci ve zbrojním průmyslu, který Německo velmi potřebovalo. Heydrich proto upozorňoval, že po dobu trvání války musí být německý postoj k Čechům sice tvrdý, avšak velmi opatrný. Češi se podle něj neměli cítit v bezvýchodné situaci, aby nedošlo k povstání.
Tento přístup aplikovalo Německo po celý zbytek války. Přesto však v souvislosti se zakládáním německých cvičišť začínalo k prvním přesunům českého obyvatelstva skutečně docházet. Na Benešovsku a Sedlčansku, i na některých dalších místech, byly vystěhovány desítky tisíc lidí. Definitivní konec plánů na likvidaci českého národa potom učinila až porážka Německa v roce 1945. Namísto Čechů se vystěhovávali Němci.
Zdroje
1) Konečné řešení české otázky: Co plánovali nacisté s českým národem?
2) Konečné řešení české otázky: před 77 lety obdržel Hitler plán na likvidaci českého národa
3) Konečné řešení české otázky
