Článek
Mezi devátým a třináctým rokem mě sexuálně zneužíval otčím. Když mě pak soud poslal k tátovi, byl jsem troska. Nemluvil jsem, nejedl jsem. Nebyl jsem naštvaný, byl jsem prostě… prázdný. Živý, ale nežijící. Trvalo mi dva roky, než jsem tátovi vůbec dovolil, aby se mě otcovsky dotknul. Tak moc jsem byl v háji.
Táta byl moje skála. Když jsem měl noční můry, probudil jsem se a on mi držel ruku nebo mě objímal. Vozil mě na terapie, hlídal, abych jedl. Když jsem se bezdůvodně sesypal, prostě mě držel a říkal, že všechno bude dobrý. Nenáviděl jsem město, kde jsme bydleli, kvůli všem těm vzpomínkám. Byla to pro mě díra.
V patnácti mě táta vzal z normální školy a zapsal mě na online výuku, protože šikana byla nesnesitelná. Učil jsem se skvěle, ale můj život neměl směr. Nic mě nemotivovalo. Zpětně vidím, že mě táta rozmazloval, ale tehdy jsem to nevnímal. Poprosil jsem o nové povlečení a dostal jsem i nový nábytek. Rozbil se mi starý telefon a dostal jsem nový i s notebookem. Vždycky jsem poděkoval, ale byl jsem tak uzavřený v sobě, že jsem si s nevlastní matkou a sestrami žádný vztah nevybudoval.
Když mi bylo šestnáct, táta za mnou přišel a řekl, že se stěhujeme. Jen my dva. Neptal jsem se. O rok později se s macechou rozvedl. Pak dostal pracovní nabídku v Brně, partnerství ve firmě, a vzal to. Přestěhovali jsme se a já cítil, že jsem připravený zkusit poslední ročník střední zase v normální škole. Ten rok byl nejlepší v mém životě. Začal jsem se otvírat. Žádný strach, že budu za divného. Připadal jsem si normálně. Našel jsem si kamarády, začal sportovat, chodil ven. To stěhování mi zachránilo život.
Vystudoval jsem s vyznamenáním a když jsem měl na maturitním plese proslov, viděl jsem tátu v davu brečet. Teď končím medicínu, mám skvělý přátele a už čtyři roky přítele. Můj život je konečně v pořádku.
A teď k tomu, proč to píšu. Před pár dny mi na Facebooku přistála zpráva od mé nevlastní sestry. Omlouvala se a já nechápal za co. Ukázalo se, že důvod, proč jsme se tehdy odstěhovali, byla ona. Řekla své mámě, tedy mé maceše, že jsem ji špehoval, když se převlékala. V době, kdy jsem byl traumatizovaný ze sexu a děsila mě jakákoli intimita. To dítě tak žárlilo na to, co pro mě táta dělal, že se mě pokusila zbavit tou nejhorší lží. Macecha se s tátou musela strašlivě pohádat a chtěla mě vyhodit z domu. A táta se sebral a odešel i se mnou. Nevěřil jim.
Jak může být někdo tak krutý? Co jsem jí kdy udělal? A hlavně – táta mi to nikdy neřekl. Kdybych se to dozvěděl v šestnácti, v tom stavu, ve kterém jsem byl, byl by to poslední hřebíček do rakve. Teď chápu to napětí, které mezi tátou a jeho dcerou vždycky bylo.
Mám pro tátu nový, ještě hlubší respekt a lásku. Vzdal se kvůli mně manželství, abych mohl žít normální život. Je teď na služební cestě a mně strašně chybí. Nevím, jestli to s ním mám řešit, až se vrátí. A co ta sestra? Mám ji úplně vymazat ze života? Zároveň je mi líto, že táta přišel o vztah s dcerou a mám skoro chuť jim pomoct. Jsem totálně ztracený.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
