Článek
S Lukášem jsme spolu sedm let, z toho tři roky manželé. Vždycky byl vášnivý hráč a já jsem to respektovala. Byl to jeho způsob, jak si odpočinout po práci, jeho koníček. Nikdy by mě nenapadlo mu to zakazovat.
Jenže v posledních letech se z koníčku stala obsese. Posedlost, která pomalu ale jistě ničí naše manželství.
Už si ani nepamatuju, kdy jsme spolu šli naposledy spát. Vlastně ano, pamatuju. Bylo to před více než dvěma lety. Od té doby chodím spát sama. Každou noc. Lukáš sedí u počítače a hraje. Do tří, do čtyř do rána.
Bydlíme v malém domku, takže i když zavřu dveře ložnice, slyším to. To nekonečné, ostré cvakání jeho mechanické klávesnice. Slyším útržky jeho hovorů s ostatními hráči. Snažím se usnout, ale v hlavě mi zní soundtrack mého osamění.
O víkendech spí do jedné odpoledne. Já vstanu, jdu do práce ve své cukrárně, kterou sama vedu, nakoupím, uklidím. A když se on konečně probudí, první, co udělá, je, že zase zapne počítač.
Kvalitně strávený čas? Podle něj je to ta hodina večer, kdy se na mě na chvíli přestane mračit, protože ho ruším od hraní, a sní večeři, kterou jsem uvařila. Pro mě to není kvalitní čas. Je to jen další položka na seznamu povinností, které v téhle domácnosti plním jen já.
Cítím se tak strašně sama. Mám manžela, ale zároveň ho nemám. Jsme spolubydlící, kde jeden z nás žije v reálném světě a ten druhý ve virtuálním.
Zkoušela jsem si s ním o tom promluvit. Stokrát. Pokaždé to skončí hádkou.
On tvrdí, že kdyby musel omezit své hraní, žil by nešťastný život.
A pak to otočí proti mně. Že jsem panovačná. Že jsem přecitlivělá. Že se ho snažím změnit.
Ale já ho nechci změnit. Chci jen zpátky svého manžela. Chci partnera, se kterým můžu jít večer spát. Se kterým můžu strávit víkend. Se kterým můžu sdílet život, ne jen platit účty.
Už nevím, co mám dělat. Zkusila jsem všechny přístupy, všechny argumenty. On se prostě nehne. Je uzavřený ve svém světě a odmítá vidět, že ten náš skutečný se mu rozpadá před očima.
Miluju ho. Ale jak dlouho se dá milovat duch?
Zápasíte taky ve vztahu se závislostí – ať už vaší, nebo vašeho partnera? Jak to ovlivňuje váš život? Napište mi na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy je prvním krokem k řešení si přiznat, že problém existuje.
