Článek
26. duben 1986 se zapsal do historie tragédií, při níž došlo k nejhoršímu úniku radioaktivity do světa. Výbuch reaktoru číslo 4 způsobil obrovské škody a spad škodlivých látek zasáhl oblasti vzdálené i stovky kilometrů. Z oblasti se stalo uzavřené pásmo končící až 30 km od elektrárny, které bude neobyvatelné ještě tisíce let. Mrtvá zóna ale opět žije. Příroda si totiž vždycky cestu najde.
Samotný výbuch vyhubil vše v okruhu 7 km a místo bylo najednou mrtvé. Vzhledem k nulové informovanosti si řada evakuovaných myslela, že se brzy vrátí. Brali si s sebou jen nejdůležitější věci, zbytek byl ponechán v jejich domovech, kam už se nikdy nevrátili. K samotné evakuaci došlo až 36 hodin po havárii za to však enormní rychlostí. Na lidech i domácích zvířatech, zvlášť dobytku, která se dostala mimo zónu, se časem projevilo mnoho příznaků a chorob z ozáření, děti i mláďata se rodila znetvořená. Některá zvířata či rostliny postihly genetické mutace a zapříčinily jejich smrt.
Rudý les
Les, který těsně sousedí s černobylskou elektrárnou je převážně borovicový. Po výbuchu stromy začaly červeně zářit, proto dostal přízvisko Rudý. Tahle oblast je velmi zajímavá pro vědce, kteří se věnují vlivu radiace a podobným výzkumům. Poprvé se vědci dostali do uzavřené zóny až po roce 2000 a byli velmi překvapeni, jak si příroda poradila. Namísto pustiny zde našli klidné útočiště pro mnoho živočichů a rostlin.
Změna přišla náhle
Po výbuchu už nic nebylo jako dříve. Včelaři za uzavřenou zónou pozorovali ještě několik dní po havárii, že včely vůbec neopustily úl, rybáři museli kopat mnohem hlouběji než obvykle, aby našli žížaly. Tato zvířata sama vycítila nebezpečí a chránila se. Zvířata, která přežila, se pak v dalších letech potýkala s různými genetickými změnami. Postihoval je gigantismus či albinismus (ten se projevil hlavně u ptactva), mláďata se rodila mrtvá nebo brzy pomřela, popřípadě měla více končetin. Evoluce v tu chvíli ohromně zrychlila a každá další generace byla více přizpůsobena radioaktivnímu prostředí.
Radiace mizí velmi pomalu
Ačkoli se na některých místech radiace časem snížila, někde dosahuje stále závratných výšek. V oblasti tak funguje unikátní přirozená selekce fauny i flóry, jelikož přežijí jen ti, kteří jsou evolučně lépe vybaveni pro zvládnutí života v radioaktivním prostředí. V roce 2016 začal zajímavý výzkum rosniček, který může vědcům pomoci nejen s radioaktivitou.
Žáby tmavé, tmavší, nejtmavší
Rosničky žijící v oblasti Černobylu mají velmi tmavé zabarvení. To způsobuje melanin, druh pigmentu, který pomáhá snižovat účinky jak UV záření, tak i ionizující záření, tedy i radioaktivní, což bylo již dříve prokázáno u některých druhů hub. Výzkum zaměřený na žáby se konal na 12 místech v různě radioaktivních oblastech. Vzorky od Stovek samců z míst více zamořených vykazovaly daleko tmavší barvu. Usuzuje se, že již dříve měly některé žáby více melaninu a po havárii se tak staly dominantním druhem. Rosničky z oblastí extrémního zamoření měly doslova černočernou barvu. Menšina se tedy rychle stala většinou právě pro svou odolnost. Melanin umí působit i vnitřně a chrání buňky před poškozením.
Divocí mazlíčci
Mimo běžné věci v oblasti zbyli také domácí mazlíčci. Některým psům se podařilo nejen přežít, ale také se dále rozmnožit. Zdivočelí psi už jsou 15. generací, mají spoustu neduhů a dožívají se jen 5 až 6 let. Jejich genetika je však odlišná v mnoha strukturách, a proto je na ně také zaměřen výzkum. Jsou milí a přítulní, ačkoli kontakt s nimi se nedoporučuje, jelikož i zvířata mohou radioaktivitu přenášet. vědci ale doufají, že jim tato zvířata pomohou pochopit, jak dokážou přežít i v takových podmínkách.
Unikát
V oblasti bylo instalováno mnoho fotopastí a kamer. Díky tomu dnes víme, že zde žije mnoho druhů zvěře i ptactva, a to včetně těch ohrožených. Najdete zde orla mořského, vydru říční, rysa ostrovida, medvědy, jeleny i vlky. Jejich populace je mnohdy i daleko vyšší než v oblastech bez radioaktivity. Očekává se, že postupně by se odtud mohly některé druhy zvířat šířit i do dalších okolních oblastí a zabránit tak jejich vymření. Například vlčí smečky budou časem potřebovat nový prostor a mladší vlci se tak téměř jistě vydají do nových lovišť. Mnoho predátorů se na jednom místě neuživí.
Jedinečná rezervace, která vznikla v černobylské oblasti, nám dokazuje, radioaktivita není zdaleka takový problém jako člověk. Naprostá nepřítomnost člověka totiž dává možnost života i ohroženým druhům, a to naprosto přirozeně, což v lidské přítomnosti nikdy nejde. Ani taková katastrofa nezlikvidovala přírodu tak dokonale, jako to umí člověk.
Zdroje
