Článek
Moje dcera Ema je posedlá Minecraftem. Hraje ho od pěti let, staví úžasné věci, ale je zaseknutá na konzolích a iPadu. Už skoro dva roky poslouchám, jak strašně chce hrát s módama. A na to potřebuje počítač. Pokaždé jí vysvětluju, že na jejích zařízeních to nejde, a ona vždycky odpoví: „Tak mi kup počítač.“
Před dvěma týdny jsme se bavili o jejím kroužku, takové pohybové přípravce pro děti, kterou mají v místním fitku. Říkala, že dělali „prkno“ a vydržela třicet sekund. A já jsem (jako absolutní idiot) prohodil: „Hele, když překonáš můj čas v prkně, koupím ti herní počítač.“
Můj čas je dvě minuty a dvacet pět sekund. Čas mé ženy je tři patnáct. Cítil jsem se naprosto bezpečně.
Na další hodině se trenér ptal dětí, jaké mají pro letošek cíle. Nemuselo to být nic sportovního. Některé děti říkaly, že chtějí víc číst nebo dohrát nějakou hru. Moje dcera prohlásila: „Chci vydržet v prkně čtyři minuty.“
Trenérovi se rozzářily oči. Konečně měl konkrétní, měřitelný cíl, se kterým mohl pracovat. „Dobře,“ řekl. „Tak jdeme na to!“
Ema ve své dětské velkoleposti zapomněla, že jí stačilo překonat 2:25. Místo toho si ten úkol ztížila skoro o polovinu.
A dnes byl ten den.
Držela. Ke konci byla celá zpocená, uplakaná a technika šla do háje, ale pořád to bylo prkno. Třásla se, ale nepovolila.
Trenér nahlas odpočítával. „Tři padesát osm, tři padesát devět… ČTYŘI MINUTY!“
„Už můžu?“ zeptala se mezi vzlyky a těžkým dechem.
Vydržela ještě osm vteřin. Celkem čtyři minuty a osm sekund.
A já jsem prohrál. Na celé čáře.
Takže se ptám, jaká je teď dobrá grafická karta střední třídy, co utáhne Minecraft s nějakými shadery?
Podcenili jste taky někdy odhodlání svých dětí a stálo vás to (s radostí) peníze? Napište mi svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz. Tyhle prohrané sázky jsou vlastně ta nejlepší vítězství.
