Článek
Byli jsme čtyři sourozenci. Můj nejstarší bratr Pavel, zlaté dítě našich rodičů. Můj mladší bratr Jirka, který už tu s námi není. A naše nejmladší sestra Katka.
Pavel byl vždycky nedotknutelný. Ať udělal cokoliv, naši pro něj měli omluvu. Špatná známka? Učitel si na něj zasedl. Podváděl každou holku, se kterou chodil? „Dobře, žes to udělal ty jí, než to ona udělala tobě,“ zněla památná rada mého otce.
Když jsme byli malí, neustále šikanoval mě a Jirku. Skončilo to až na střední, když jsem vyrostl do skoro dvou metrů a sto deseti kilo svalů. Stal se ze mě typický hokejista. Jirka tolik štěstí neměl. Zůstal drobný a hubený a nikdy neměl moc přátel. Vždycky jsem ho chránil. Byli jsme to my dva proti Pavlově aroganci.
Na konci devadesátek potkal Jirka svou první opravdovou lásku, Adélu. Nikdy jsem ho neviděl tak šťastného. Úplně zářil. Mluvil jen o ní.
Jednoho dne za námi přišel s úsměvem od ucha k uchu a oznámil, že je Adéla těhotná.
Ta radost ale netrvala dlouho. O týden později se provalilo, že ho Adéla celou dobu podváděla. S naším bratrem Pavlem. A to dítě bylo jeho.
Ta zpráva Jirku zlomila. Dodnes jsem neviděl nikoho vypadat tak zničeně jako tehdy. A aby toho nebylo málo, naši rodiče mu řekli, ať se přes to přenese a je za bratra rád.
Asi týden po tomhle odhalení si Jirka vzal život.
Nikdy v životě jsem necítil takový smutek a zároveň takový vztek. Smutek, že už nikdy neuvidím svého bratra. A čirou, nefalšovanou zuřivost, protože jsem věděl, že za to můžou moji rodiče a Pavel.
Na pohřbu vešel Pavel dovnitř ruku v ruce s Adélou. Viděl jsem rudě. Naštěstí mě ostatní příbuzní zadrželi, abych neudělal nějakou hloupost. Ale řekl jsem Pavlovi, že jestli ho ještě někdy uvidím, zabiju ho.
Krátce nato jsem přerušil kontakt s 90 % své rodiny. Zůstala mi jen sestra Katka a jeden bratranec. Všichni ostatní pro Pavla a naše rodiče hledali omluvy.
Rychle vpřed do současnosti. Nikdy jsem neměl děti, nikdy jsem je nechtěl. Mnohem víc mi vyhovuje role „super strejdy“. Katka si našla skvělého chlapa a má dvě dcery, které naprosto zbožňuju. Pavel měl s Adélou další dvě děti, než ji (jaké překvapení) taky podvedl a opustil. Nikdy jsem žádné z jeho dětí neviděl.
Minulý týden si se mnou povídaly mé neteře a zmínily se, že jejich sestřenice a bratranec – Pavlovy děti – by se se mnou chtěli už dlouho seznámit. Jsou to mladí dospělí, studují na vysoké.
Nemyslím si, že znají celou tu temnou historii. A lhal bych, kdybych řekl, že jsem nikdy neměl touhu je poznat. Jsou to přece moje krev.
Ale jak to mám udělat? Jak mohu navázat vztah s dětmi muže, kterého nenávidím z celé své duše? S mužem, kterému jsem přísahal, že ho zabiju. Jak můžu být v jejich životě, aniž by se do toho zapojil on?
Jsem v pasti. Mezi svou přísahou mrtvému bratrovi a nevinnými dětmi, které za nic nemůžou.
Prošli jste si rodinnou tragédií, která vedla k přerušení kontaktů? Stojíte před rozhodnutím, zda se pokusit navázat vztah s mladší generací, která za nic nemůže? Podělte se o své příběhy a dilemata na pribehy.kral@seznam.cz. Někdy jsou rány příliš hluboké na to, aby se zahojily.
