Článek
Jsem Lucka (28) a můj, teď už ex, Tomáš (29) byl čtyři roky moje všechno. Byli jsme šťastní, nebo jsem si to aspoň myslela. Mluvili jsme o svatbě, koukali po domech. Všechno klapalo, nehádali jsme se, cestovali, naši přátelé i rodiny se měli rádi. Idylka. Vrcholem byla naše společná dvoutýdenní dovolená v destinaci, o které jsem vždycky snila.
A pak to přišlo. Po návratu to celé začalo být divné. Na letišti mi řekl, že je mu zle z cesty a chce jet domů spát. OK, to se stane. Jenže druhý den nereagoval na zprávy ani volání. Až po dvou a půl dnech, kdy už jsem panikařila, mi poslal jedinou zprávu, že je v pohodě, jen unavený. Od té chvíle naše komunikace prakticky umřela. Neignoroval mě úplně, to by bylo moc jednoduché. Vždycky tak po týdnu ticha poslal pár zpráv a pak zase na několik dní zmizel. Bylo to mučení. A co bolelo ještě víc, tohle období se překrývalo se Silvestrem, Valentýnem i mými narozeninami. Samozřejmě se neozval ani s přáním.
Připadala jsem si jako blázen. Styděla jsem se o tom s kýmkoli mluvit. Přestala jsem chodit ven, přátelům a rodině jsem lhala, že je Tomáš nemocný, v práci, u rodičů… jakákoli výmluva, která mě napadla. Po dvou měsících jsem se zhroutila. Zavolala jsem jeho dobré kamarádce, se kterou jsem si rozuměla, a všechno jí řekla. Že se mnou nemluví, že nevím, jestli jsme se rozešli, jestli jsem něco provedla… Vypadala šokovaně. Řekla mi, že Tomáš všem jejich přátelům nakukal, že jsme se rozešli, ale že to nesu strašně těžce, a tak ho z respektu ke mně nemají zmiňovat. Bylo to jako rána do hlavy. Cítila jsem se ponížená a bezcenná.
Během března a dubna jsem se začala pomalu sbírat. Rodina i přátelé, kterým jsem řekla pravdu, mě neuvěřitelně podpořili. Cítila jsem, že se pomalu dávám dohromady. A pak jsem zjistila zbytek.
Zřejmě mě podváděl už skoro rok. A s kým? S holkou, která se vždycky motala kolem naší party, ale nikdo ji moc nemusel. Absolutní odpad. Rasistická, homofobní, nesnáší každého, kdo není křesťan. Typ člověka, co se chlubí tím, jak zneužívá sociální dávky, i když to nepotřebuje. Nějak se jí podařilo získat invalidní důchod, asi na obezitu, a všude vykládá, jak převezla systém. Nevím, jestli je to pravda, ale vím, že bere drogy, přestože by na dávky měla procházet testy. Kromě toho jí rodiče posílají desítky tisíc měsíčně, platí jí auto i nájem. Peníze utrácí za chlast a drogy. Často se vnucovala do naší společnosti a snažila se nám prodat tvrdé drogy.
Tomáš k ní zřejmě začal chodit, aby se s ní sjel, protože věděl, že já bych to neschvalovala. A pak se to zvrtlo v sex. Styděl se za to, ale nestačilo to, aby přestal. Ta ženská ho prý tlačila, ať se se mnou rozejde. A on, zbabělec, místo aby to ukončil jako chlap, se rozhodl, že mě radši nechá pomalu a bolestivě umírat v nejistotě.
Všechno to tajil, dokud se ona nezačala nudit a prostě to na něj nevybalila před všemi přáteli v baru. Krátce nato, co byl takhle ponížen, se s ní rozešel.
Dozvěděla jsem se to, protože mi ta samá kamarádka zavolala znovu. Chtěla mě varovat. Tomáš se prý chystá, že se ke mně pokusí vrátit, a ona chtěla, abych znala celou pravdu.
Není šance, že bych se k němu vrátila. Ale nemůžu si pomoct. Cítím se jako totální kus hadru, že mě vyměnil za takovýhle odpad. Nechápu, proč by si vybral línou trosku, co zneužívá systém, místo někoho, kdo se snaží být úspěšný a normálně fungovat.
Nevím, co mám dělat. Děsím se chvíle, kdy ho potkám. Nevím, jestli mu jednu vrazím, nebo se prostě zhroutím a rozbrečím. Byla jsem na dobré cestě se z toho dostat. Teď jsem zase na začátku. Jsem v depresi a ve stresu. Nejradši bych se zavřela doma a nebrala telefony, dokud to celé neskončí.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
