Článek
Vypadal spíš jako vyhazovač z nočního klubu než jako někdo, kdo si jde pro opravu hodinek. Děda zvedl hlavu od svého pracovního stolu a přes brýle na špičce nosu si ho s údivem změřil.
Muž beze slova položil na pult věc, která vypadala jako vtip. Staré, ošoupané plastové digitálky z osmdesátých let. Takové ty s plechovým řemínkem a několika barevnými tlačítky.
„Dobrý den,“ zabručel. „Vím, že je to krám bez ceny. Ale nešlo by to nějak spravit? Nejdou.“
Děda si vzal lupu a hodinky si prohlédl. „Baterka je vyteklá, pane. Možná to zničilo celý strojek. Proč chcete opravovat zrovna tohle?“
Muž se ošil. „Jsou po tátovi,“ řekl tiše. „Umřel před měsícem. Nebyl to žádnej velkej citlivka, moc jsme toho nenamluvili. Ale tohle nosil celej život. A já si pamatuju jednu věc…“ odmlčel se. „Ony hrály. Budík měl takovou jednoduchou, písklavou melodii.“
Děda přikývl a pustil se do práce. V tichu dílny se ozývalo jen jemné cvakání nástrojů. Po deseti minutách se mu podařilo starou baterii vydloubnout a vložit novou. Zkusil jedno tlačítko. Nic. Zkusil druhé. Displej se nerozsvítil. Pak ale vzal malý šroubováček, něco uvnitř jemně pošteloval a stiskl to tlačítko znovu.
A stalo se to. Z malého repráčku se ozvala ta nejjednodušší, plechově znějící verze „Pro Elišku“. Bylo to jen pár písklavých tónů, ale v tichu dílny zněly jako katedrální varhany.
Ten potetovaný, drsný chlapík stál a poslouchal. A pak jsem to uviděla. Po jeho drsné tváři začaly stékat slzy. Neplakal hlasitě, jen tam stál, díval se na ty malé hodinky a po tvářích mu tiše tekly velké, těžké slzy.
Ta písklavá melodie ho vrátila o pětadvacet let zpátky. Bylo mu zase šest, bylo sobotní ráno a táta ho budil na ryby. A u toho mu na zápěstí hrála tahle hloupá, jednoduchá písnička. Byla to vzpomínka na tiché porozumění, na ruku na rameni, na jedno z mála rán, kdy měl tátu jen pro sebe.
Děda neřekl ani slovo. Jen počkal, až melodie dohraje. Pak hodinky opatrně zavřel, vložil je do malé krabičky a posunul ji po pultu k tomu muži. Nebylo třeba nic říkat. Právě neopravil hodinky. Opravil jednu zlomenou vzpomínku.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
