Článek
S manželem Pavlem (28) jsme měli poslední dva týdny takový menší sexuální půst. Začalo to tím, že já pár dní po sobě neměla náladu a on ano, a nějak se to od té doby vezlo. Dnes večer, když jsme oba doma, jsem si řekla, že to zkusím prolomit a překvapit ho, až skončí s prací. Oblékla jsem si sexy krajkové prádlo a čekala na pohovce, až dotelefonuje poslední pracovní hovor. Byla jsem trochu nedočkavá, tak přiznávám, že jsem se už trochu laskala, když v tom vyšel z pracovny.
Podíval se na mě, zatvářil se znechuceně a okamžitě procedil: „Fuj, to je hnus, dělej si to laskavě v ložnici nebo někde,“ a odešel. Zůstala jsem tam sedět jako opařená. Snažila jsem se udělat něco zábavného, spontánního, a on řekne, že je to hnus? Vůbec jsem nevěděla, jak reagovat. Od té doby jsme spolu nepromluvili a já v sobě dusila vztek a bolest. Kdo něco takového vůbec řekne?!
Nakonec jsme si ale sedli a začali mluvit. Teda, spíš jsme na sebe chvíli jen mlčky zírali a vzduch by se dal krájet. Bylo to zjevně potřeba. A to, co řekl, mi vyrazilo dech podruhé.
Omluvil se za to, že řekl, že je to „hnus“. Ale prý měl pocit, že je vždycky ten, kdo iniciuje sex, a já jsem vždycky ta, která říká ne. A že když už náhodou začnu já, nevložím do toho zdaleka tolik úsilí jako on. Skutečnost, že když se přestal snažit on, trvalo to celé dva týdny, než se z mé strany něco stalo, mu prý jen potvrdila jeho teorii.
Jeho první myšlenka, když mě uviděl, prý byla, že nechci být rušena. A druhá, že po dvou týdnech ticha jsem se ani neobtěžovala zeptat nebo navodit nějakou atmosféru pro nás oba. A z téhle frustrace prý vypadl ten jeho příšerný komentář.
Takže jsme se dohodli. Já se budu snažit ho trochu víc „svádět“ a dávat mu najevo, že po něm toužím, aby se cítil víc chtěný. A on si to nebude brát tak osobně, když zrovna pár dní po sobě nebudu mít náladu. Snad nám to pomůže.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
