Článek
Když v 10. století dorazil do Prahy židovský obchodník, diplomat a také zpravodajec ve službách islámského chalífátu, Ibráhím ibn Jákúb, z Pyrenejského poloostrova do Prahy, nelze říct, že by ho nezaujala. V jeho zápiscích se dočteme o městě z kamene a vápna, o tom, jak se seznámil s pražskou židovskou komunitou i o tom, jak v Praze kvete trh s otroky. Nešlo jen o nějakou vedlejší a pololegální činnost, právě naopak. Prodej otroků byl základním stavebním kamenem tehdejší české ekonomiky.
Ranný středověk byl ve skutečnosti obdobím, ve kterém bychom asi jen stěží poznali romantické učebnicové popisy společnosti sice technologicky nevyspělé, ale jinak již křesťanské ve smyslu křesťanství raného a ještě nezkaleného. Nic nemůže být dále od pravdy. Čechy již sice křesťanské byly, to ale neznamenalo, že by se u nás snad nemohlo obchodovat s otroky. Jistě, muselo jít o pohany, ale pokud jste je dokázali získat, pak jste „měli vystaráno“.
Raný přemyslovský stát se ve skutečnosti zrodil z toho samého, na čem prosperovala Velká Morava, tedy z peněz plynoucích z toho, že ovládal velkou část otrokářských stezek. V případě Velké Moravy to byla jižní obchodní stezka vedoucí do Středomoří, v případě Čech to byla stezka východní mířící ke Krakovu a dále za Kavkaz.
Vzestup Přemyslovců
Vzestup Přemyslovců byl dán zkrátka tím, že dokázali zvítězit v nelítostném boji o to, kdo ovládne výnosný obchod s otroky. Když to dokázali, otroci jim zase generovali bohatství, které umožnilo vzestup českého státu jako takového. Strategická poloha Prahy byla z tohoto pohledu pravým požehnáním. Křížily se zde obchodní trasy z vícero směrů. Je třeba uvědomit si, že Přemyslovci v Praze a v Čechách do jisté míry nahradili Velkou Moravu jako otrokářské centrum regionu.
Pro Přemyslovce byl obchod s otroky nejdůležitějším zdrojem příjmů, vydělával jim ve skutečnosti více než výběr daní nebo válečná dobrodružství.
Kde se s otroky obchodovalo?
Přímo v Praze se s otroky obchodovalo v okolí dnešního Staroměstského náměstí. Stejně jako nebylo možné do otroctví prodávat křesťany, také zákazníci se rekrutovali především z řad arabských obchodníků. S nimi udržovali Přemyslovci čilé a časté kontakty. Dnešním žargonem bychom řekli, že přemyslovské dodavatelské řetězce se táhly od Asie a Zakavkazska až po Blízký východ.
Není od věci uvést také několik čísel. Za vlády Boleslava I. se v Praze prodalo celkem na 35 tisíc otroků, těmi nejžádanějšími byli potom chlapci i dívky od dvanácti do dvaceti let. Zvláštní zájem byl potom o kastrované muže. A nelze se ubránit otázce, že tento objem se zřejmě neobjevil skokově poté, co Boleslav zabil svého bratra Václava. Šlo prostě o běžný objem tehdejšího obchodu.
Historik Dušan Třeštík jde ještě dál a tvrdí, že svatý Václav nejen, že otrokářství dozoroval jako panovník, ale sám otroky nakupoval. Český stát samozřejmě není jediný, který stojí na základech, které se jeví z dnešního hlediska jako absolutně nepřijatelné. Změnu posléze přineslo až další rozšíření a posílení křesťanství a také fakt, že zkrátka a dobře došli pohané, které by bylo možné prodávat. Právě proto bohužel posléze došlo s kolonialismem k dočasnému obnovení otrokářství. To je ale zcela jiný příběh.
Zdroje
1) V době svatého Václava Češi prodávali otroky. V Evropě pro ně byly i kastrační dílny
2) České knížectví
3) Historik Martin Wihoda o počátcích českých dějin: Za vzestupem stálo křesťanství i otrokářství
