Článek
Do dějin vešel jako Jiří z Poděbrad, původně se ale jmenoval Jiřík z Kunštátu. Jde o významného státníka. Coby jediný český král nepocházel z panovnické dynastie, nýbrž z panského stavu domácí šlechty.
Narodil se roku 1420, tedy v období husitských válek, což poznamenalo jeho další osud. A to zřejmě v Poděbradech. Na svět přišel údajně jako nemanželský syn sipka Viktorína z Kunštátu a na Poděbradech, který v té době působil v Žižkově vojsku. Matka známa není, některými zdroji bývá uváděna Anna z Vartemberka.
Doložitelné informace o jeho původu tak nemáme a podobně kusé jsou i zprávy o dětství pozdějšího panovníka. Detailněji lze život Jiřího z Poděbrad přiblížit až od etapy slavné bitvy u Lipan v roce 1434. To mu bylo 14 nebo 15 let. Aktivně se v tomto období snažil prosadit svá práva a postupně se stal významným politikem. Historikové jej pokládají za schopného politika i válečníka.
České země se v 15. století ocitly ve složité situaci: V roce nejprve 1437 zemřel Zikmund Lucemburský. Nároky na trůn posléze uplatňoval jeho zeť, Albrecht II. Habsburský, který byl zvolen za krále, ale v roce 1439 zemřel na úplavici při tažení proti Turkům.
Politické pozadí českých zemí 15. století
Dědické nároky si následně činil i Ladislav Pohrobek, vnuk Zikmundův. V době jeho nezletilosti za něj rozhodoval zemský sněm. Sněm uherský si zvolil si za svého panovníka polského krále Vladislava III., který později padl v bitvě u Varny. Coby správce Horních Uher byl později vybrán Ján Huňády. Ladislav Pohrobek se pak pokoušel svůj nárok na uherský trůn hájit i v právě vypuknuvští občanské válce.
Co se týče českých zemí, Albrechta Habsburského, jehož si za svého následníka vyvolil samotný Zikmund, respektovali jen čeští katolíci a umírnění husité – táboři a radikální stoupenci kněze Jana Rokycany za krále požadovali polského prince Kazimíra.
Čeští husitští šlechtici ani česká města si po smrti Albrechtově žádného nástupce nevybrali. Dědičné nároky této linie, a tedy Ladislava Pohrobka coby budoucího panovníka, odmítli uznat. Bezvládí ukončily až ranně-politické spolky nazývané landfrýdy. Na jejich základě se formovala Jednota poděbradská. Šlo o politické seskupení kališníků, v jehož čele stál právě Jiří z Poděbrad.
Ta prosazovala dodržování tzv. kompaktát upravujících vztahy mezi českými kališníky a basilejským koncilem a bojovala proti Strakonické jednotě českých katolíků. Když dne 3. září 1448 její vojska téměř bez boje obsadila Prahu, otevřela se Jiřímu z Poděbrad cesta nejen ke správě celé země, ale i na český trůn.
Cesta Jiřího z Poděbrad na trůn a revoluční myšlenky
Čeští pánové si jej zvolili jednomyslně v roce 1458 na Staroměstské radnici. Díky svým spojencům z řad významné české šlechty se mu povedlo na svou stranu získat i většinu obyvatelstva. Ta byla tvořena kališníky a utrakvisty, kteří nebyli příliš spokojeni s vládou králů katolických. Nový panovník především měl hájit výsledky husitské revoluce a porevolučního uspořádání země i jejího mezinárodního postavení.
A to Jiří z Poděbrad jednoznačně naplnil. Král byl poměrně mírného založení, upřednostňoval diplomatickou cestu. Říkalo se mu i „král dvojího lidu“. Po bouřlivém období husitských válek se snažil svou zemi vést v míru a umožnil poklidné soužití katolíků a kališníků. V rámci zahraniční politiky se vyznačoval mimořádnou obratností a nápaditostí. Coby silný panovník dokázal své zemi vrátit ztracenou prosperitu a posílit její mezinárodní postavení.
Jeho myšlenky byly revoluční nejen na dobu tehdejší, ale i tu současnou. Panovníkův návrh, na něhož ho přivedl náboženský spor s papežem, ohledně vytvoření mírové organizace evropských křesťanských panovníků je považován za jednoho z ideových předchůdců Charty OSN i Evropské unie.
Základní teze Charty všeobecné mírové organizace, jak se tento projekt označuje, spočívala ve v opuštění myšlenky středověké říše, v jejímž čele stojí papež a císař. Za základní stavební kameny mezinárodního politického života měly nově být považovány nezávislé státy. Nikdy se tento koncept realizovat králi Jiřímu nepovedlo. V zapomenutí ovšem jeho myšlenky neupadly. Jen doznaly podoby mezinárodních organizacích vzniklých až ve 20. století. Odkaz husitského krále si tak připomínáme doposud. A heslo „pravda vítězí“ stále zdobí standartu prezidenta České republiky.
Zdroje
LIŠKA, Václav. Jiří z Poděbrad, král český. 1. vyd. Velké Přílepy: Olympia, 2018.
FRAIS, Josef. Jiří z Poděbrad: král dvojího lidu. 1.vyd. Třebíč: Akcent, 2006
