Článek
Jaký byl Fridrich Falcký? Velmi mladý, jeho otec zemřel, když byl ani ne šestnáctiletý teenager. Hovořilo se o něm jako o sportovně založeném chlapci s malým zájmem o intelektuální záležitosti. Výchova z něj neudělala stratéga, nezískal vědomosti ani v oblasti vojenství. Ačkoli měl skvělé vzdělání, uměl plynule francouzsky a zajímal se o vědu, raději běhal venku, lezl po stromech a plaval. V té době něco nevídaného.
Netradiční bylo rovněž jeho první setkání s budoucí manželkou Alžbětou Stuartovnou, dcerou anglického krále Jakuba. S princeznou, pouze o den starší, se setkal v Londýně v roce 1612. Na první pohled z něj byla nadšená. Krásná a rozverná dívka porušila protokol, když mu místo lemu roucha nastavila k políbení rovnou ústa. V 17. století šokující. V roce 1613 se vzali a v létě se odebrali do Heidelbergu. Zde Alžběta roztáčela falcké peníze, milovala zábavu, vlastnila palác. Působila domýšlivě, jelikož pocházela na rozdíl od manžela z královského rodu, měla pocit větší důležitosti, což mezi manželi vedlo často k roztržkám. Manželské povinnosti naplnili dostatečně, vychovávali celkem 13 dětí.
Vše začalo v Čechách
Počátek 17. století se v Čechách nesl na vlně neklidu. Země byla nábožensky rozdělená na protestanty a katolíky, císař Rudolf II. povolil náboženskou svobodu, čemuž jeho nástupci otevření nebyli. Poslední hřebíček do rakve zaťukalo schválením Ferdinanda II. Štýrského novým králem, odbojné Čechy jej odmítly přijmout a stavové vyhlíželi vhodného panovníka. Na obzoru se rýsovali tři kandidáti. Karel Emanuel Savojský, ovšem topil se až po uši v dluzích. Luterán Jan Jiří Saský, nechvalně proslavený jako velký opilec. Kalvinista Fridrich Falcký. Nakonec los padl na Fridricha. Důvod?
Jednak náležel k významnému evropskému rodu, jednak projevoval sympatie českým stavům brojícím proti vládnoucím Habsburkům. Jako bonus viděli možnost naklonit si Anglii. Do karet mu nahrával rovněž fakt, že působil nesměle, nerozhodně, nechalo se s ním snadno manipulovat. Co víc by si mohli české stavy přát! Během stavovského povstání svrhli Ferdinanda II. a na trůn dosadili svého vyvoleného.
Krátký zimní příběh začíná
Fridrich váhal. Korunu nechtěl přijmout. Není ve 23 letech příliš mladý? Opravdu je dobré věřit českým stavům? Když odmítne, stane se v protestantském světě terčem posměchu a nepřátelství. Navíc jeho žena se už viděla s korunou na hlavě i s titulem česká královna. Nakonec na nabídku kývnul a začátkem října se vydal s početným doprovodem (téměř 600 lidí) a se 153 vozy přes Cheb, Žatec, Louny a Buštěhrad do Prahy. Během cesty spadl na Alžbětin vůz velký kámen, což málem stálo život jejich prvorozeného syna Jindřicha Fridricha.
Dobový historik Pavel Skála ze Zhoře zaznamenal, že při příjezdu do hlavního města nově zvolený král poobědval na Bílé hoře. Jaká hra osudu. Zde pražské působení zahájil i ukončil. Toto místo si oblíbil, neboť několik týdnů zde před slavnou bitvou uspořádal opulentní hostinu, proháněl místní děvčata a chlubil se uměním lézt po stromech, celou slavnost pak zakončil ohňostroj. Podle Pražanů uvolněné mravy. Jak znepokojující.
Nestoudný panovník
V pondělí 4. 11. 1619 byl ve Svatováclavské kapli Svatovítské katedrály korunován. Posazená koruna na hlavě znamenala nutnost potvrdit stavům jejich privilegia a status quo. Záhy ztrácel české sympatie, jelikož neuměl česky, stavové se začali obávat germanizace. Další ránou pro Čechy byl až fanatický kalvinismus u členů králových duchovních, na což tvrdě doplatila Svatovítská katedrála, tedy přesněji řečeno její bohatá výzdoba, kterou odváželi, pálili ostatky svatých. S Alžbětou se vykoupal ve Vltavě, což vyvolala vlnu oporu.
Alžběta místní pobuřovala hlubokými výstřihy. Před vládnutím dávali přednost lovu, cestování, tanci či sportu. Válka byla nekonečná, Fridrich bojoval pouze s částečnými, střídavými úspěchy. Ale peníze na žold musel shánět neustále. O peníze žebral u přátel, protestantských panovníků, dokonce i u měšťanů. Příliš úspěšný nebyl, vojákům naposledy zaplatil v září 1620, což morálce armády příliš nepomohlo.
Nelítostná hra osudu
Neděle 8. 11. 1620. Nepřátelská vojska katolické Ligy zaujala bojové pozice. Bitva začala zcela spontánně. Bez účasti krále. Ten seděl v bezpečí Hradu s anglickými velvyslanci a v klidu s rodinou obědval, bylo přesně 12 hodin, když dostal depeši o zahájení bitvy. Bez zájmu o Čechy, bez zájmu o armádu. Když se najedl, rozhodl se, že přece jen bojiště navštíví, ovšem během cesty na Bílou horu potkával už jen prchající, demotivované vojáky. Katolíci poměrně jednoduše rozmetali demoralizovanou, nemotivovanou, převážně žoldnéřskou armádu Fridrich Falckého po necelých dvou hodinách boje.
Český král se otočil, spěchal zpět na Pražský hrad, sbalil všechny cennosti, které mohl, a hned prchl, nejprve se ubytoval na Malé Straně, poté pokračoval směr Vratislav. Už se nikdy nevrátil. Zimní král (vládnul pouze 13 měsíců, pouze jednu zimu) byl pryč, zbaběle uprchl ze země, kde vládl, tím si vysloužil přezdívku Králík. Zanechal „svůj lid“ napospas nepřátelům. Naplnily se tak předpovědi „Fridrichoskeptiků“, že král vydrží vládnout maximálně jednu zimu.
Když se vítězové dostali na Pražský hrad, našli tam bedny, které nestihli prchající naložit. Objevili tak celou řadu skvostných předmětů, např. diamantový podvazkový řád, který Fridrich dostal od svého tchána. Vojáci si mohli přečíst královu osobní korespondenci. Z dopisů královně vyplývalo, že ji velmi miloval. Dále se na veřejnost dostaly státní dokumenty či rodový archiv.
Fridrich Falcký zemřel v roce 1632 v Haagu na mor, bylo mu 36 let. Zanechal po sobě početnou rodinu, rozvrácené Čechy a pověst slabého, neschopného panovníka. Zimního krále. Ustrašeného Králíka.
Zdroje:
1) ČECHURA, Jaroslav: Zimní král aneb České dobrodružství Fridricha Falckého. Rybka Publishers, 2004. 382 s. ISBN: 80-86182-79-7.
2) KOUDELKA, Ivo: Zimní král. Fridrich Falcký (1596-1632). Regulus, 2010. 62 s. ISBN: 978-80-86279-36-7
3) Fridrich Falcký. Cizinec v zajetí zimního království:
https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/103523
