Článek
Každá válka má svoji příčinu a záminku. Stoletá válka nebyla výjimka. Co tedy bylo tím pověstným jablkem sváru? Na území Francie byla některá území v držení Anglie. Ačkoliv se vám to může zdát nepravděpodobné, bylo to tak. Jak se to seběhlo? V roce 1066 na anglický trůn usedl normandský vévoda Vilém Dobyvatel, tím Anglie získala první francouzské území. Roku 1154 na anglický trůn usedl Jindřich Plantagenet. Projevil se jako skvělý stratég, neboť francouzskému králi Ludvíku VII. odloudil manželku Eleonoru Akvitánskou, tím k Normandii získal i Akvitánii, Gaskoňsko, Poitou a další přilehlé oblasti. Přání Francie bylo tedy jasné: vyštvat Angličany. Obě země také soupeřily o svrchovaný vliv ve Flandrech, bohaté oblasti, kde vzkvétal obchod i řemeslná výroba. Kdo by je nechtěl, že?
Hledá se spínač událostí
Nyní musí přijít záminka. Za vším stojí vymření francouzské panovnické větve po meči, zemřel Karel IV. Krásný z rodu Kapetovců. Na scénu tudíž přichází vedlejší větev, rod z Valois, zvolen byl jeho příslušník Filip VI. Na tom by nebylo nic divného, ovšem musí přijít ALE, aby na svět vykoukla potřebná válečná záminka. Anglický král Eduard III. si rovněž nárokoval francouzský trůn. Ano, kladete si správnou otázku – PROČ? Matka Eduarda byla dcera francouzského krále Filipa IV. A třešnička na dortu: Eduardova manželka pocházela z rodiny francouzského krále. Pádné argumenty.
Jak tedy vyvolat potřebný válečný konflikt? Roku 1336 přikázal flanderský hrabě Ludvík uvěznit všechny Angličany žijící ve Flandrech. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat. Obchodníci z Flander provozující v Anglii svůj obchod nesměli vyvážet anglickou vlnu do země galského kohouta, pochopitelně zákaz se týkal i dovozu flanderských výrobků přes kanál La Manche. Francouzský král Filip VI. okamžitě reagoval, napadl dvě anglické državy a anglický král Edvard III. pod záminkou nároku na francouzský trůn vyhlásil Francii válku. Válečný konflikt se rozhořel. Nikdo nečekal, že bude trvat tak dlouho. Bojovalo se se střídavými úspěchy. Válka se dělí na tři fáze.
Na koni je Anglie
První fáze probíhala v letech 1337–1360. V těchto letech získala převahu Anglie. Anglické vojsko se vylodilo u protivníkových břehů a poměrně hravě dobylo přístav Calais. Po dalším úspěchu Angličanů se Francouzi rozhodli pomstít nepřátelům v bitvě u Kresčaku. Jedna z nejznámějších bitev historie se uskutečnila v roce 1346. Angličtí vojáci skutečně v počátcích získali cennou převahu, jelikož rytíři bojující na straně Francie zrovna neoplývali týmovým duchem, zvítězil individualismu, každý totiž bojoval za svoji maličkost, za svoji slávu, nikoli za slávu vlasti. Naopak hrdý Albion bravurně využil pěchotu – oddané žoldáky, lučištníky (luky se ukázaly jako mnohem rychlejší a efektivnější variantou kuší, které stále využívali jejich nepřátelé). Anglie zvítězila.
O této bitvě se v hodinách dějepisu mluví v souvislosti s českými dějinami. Účastnil se jí totiž český král. A nebyl to nikdo jiný než celoživotně nadšený rytíř, milovník rytířských turnajů a bitev, u nás přezdívaný král cizinec, Jan Lucemburský. Po jeho boku bojoval i jeho syn, budoucí český král Karel IV. Kresčak se stal pro Lucemburka osudným, jeho poslední bitva, poslední hrdinský počin. Padl zde jako opravdový rytíř. Francouzský král z bitvy uprchl, zachránil si život, zemřel zde pouze jeho kůň.
Josef Mathauser vyobrazil poslední okamžiky Jana Lucemburského.
Válku na chvíli přerušila černá smrt, morová epidemie pustošící francouzské obyvatelstvo. Boje se obnovily, štěstí přetrvává na straně Anglie. Rok 1356 patřil bitvě u Poitiers, Angličané krále Jana II. Dobrého unesli, požadovali tučné výkupné, které si Francie nemohla dovolit, což byla také jedna ze záminek obnovení bojů. Mladý dauphin (následník francouzského trůnu) Karel se ujal vlády. Znepřátelené strany 1360 příměří. Boje se přerušily. Anglie se zřekla nároků na francouzský trůn.
Otěže přebírá Francie
Druhá fáze války trvala mezi lety 1369 až 1415. Síly se přeskupily, převahu získala naopak Francie. Francouzský král Karel V. se inspiroval právě v Anglii, dle jejího vzoru reorganizoval armádu, konečně vyhodili pomalé kuše a nahradili je luky, zavedl pravidelné vyplácení žoldu, což přispělo k větší poslušnosti. Dále uvedli do praxe děla na obléhání měst. Francouzi vsadili na menší bitvy, rozhodující „velebitvě“ se razantně vyhýbali. Zvolená strategie přinesla ovoce, podařilo se jim znovudobýt dříve ztracená území, Angličanům zůstal pouze uzoučký pruh země při pobřeží kanálu.
V roce 1374 opět uzavřeli dočasné příměří. Oba nepřátelé museli opustit mezinárodní zájmy a žehlit problémy doma, které měly jméno sociální nepokoje. Povstání sedláků. Francie si navíc museli poradit s novým králem Karlem IV. Rozhodně nepatřil k nejlepším. Časem se u něj projevila duševní porucha, vlády se museli ujmout regenti, ti dovedli zemi k občanské válce. Vnitřně zdevastované země se chytil anglický král Jindřich V. Příležitost ke zdolání Francie právě nastala.
Kdo bude vítězem?
Závěrečná fáze proběhla v letech 1415 až 1453. Anglické loďstva přistálo u francouzských břehů v roce 1415, ještě týž rok vyhráli bitvu u Azincourtu a systematicky dobývali severní oblasti, dokonce se zmocnili Paříže a Jindřich V. se jmenoval regentem. Anglická pohádka pokračovala, zemřel francouzský král, na trůn ihned skočil Jindřich. Jenže na korunu si pochopitelně dělal nárok také syn zemřelého krále. Francie najednou měla krále hned dva. Přesto byla situace příznivější pro Anglii.
Ovšem zničehonic objevila ONA, Johanka z Arku, budoucí modla národa, hrdinka středověku. Prostá dívka slyšící hlasy, které jí sdělily, že je vyvolená, že jen ona zachrání svoji zemi a krále. Přesvědčila krále, aby ji jmenoval velitelkou vojska. A skutečně, Angličany porazila roku 1429 u Orleans. Tím si vysloužila přezdívku Panna Orleánská. V následujícím roce ovládla Remeš, tedy korunovační město francouzských panovníků. Karel tak měl cestu ke korunovaci vydlážděnou.
Ale nic netrvá věčně, ani Johanka se nehřála na výsluní dlouho. Padla do rukou Burgunďanů, velkých odpůrců Paříže, ti ji vydali Angličanům. Hvězda odvážné dívky vyhasla roku 1431, kdy byla odsouzena za kacířství a následně upálena v Rouenu. Popel vysypali do Seiny. Proradní Burgunďané se nakonec přidali na stranu francouzského krále, což znamenalo velkou posilu. V roce 1453 nakonec Francie slavně zvítězila u Castillonu, tím skončila tento vleklý konflikt. Anglie na území Francie vlastnila pouze přístav Calais a na zbytek si musela nechat zajít chuť.
Celkovým vítězem války se stala Francie, najela na dráhu prosperity a celkového rozkvětu. Anglie už neměla tak na růžích ustláno. Potýkala se s poválečnou devastací a válkou růží. A my Češi na ni díky Janu Lucemburskému nezapomeneme.
Zdroje
1) Hundred Years’ War
2) Stoletá válka
3) Stoletá válka
