Článek
Aztécká říše a Moctezuma II.
Aztékové vládli území o rozloze asi 200 tisíc čtverečních kilometrů a říši obývalo na šest milionů lidí. Způsob, jakým tato obdivuhodná říše vznikla, však není žádným pohádkovým příběhem. Aztékové dobývali nová území a obsazovali malé sousední státy. V době vrcholného rozkvětu jejich civilizace ovládali dokonce 400-500 malých, dříve nezávislých městských států. Široko daleko zkrátka neměli Aztékové konkurenci.
S tím, jak ale začaly do oblasti pronikat první předsunuté jednotky španělského dobyvatele Hernána Cortése, rozložení sil doznalo podstatné změny. Vládce Aztéků, Moctezuma II. měl ze Španělů mířících směrem k hlavnímu městu Aztécké říše – bájnému Tenochtitlánu – oprávněné obavy.
Španělů sice nebylo mnoho, ale dokázali chytře využít vnitřního pnutí v říši. Tenochtitlán byl jejím největším a nejmocnějším městem, a to mimo jiné znamenalo, že po těch ostatních požadoval platbu tributů a také pravidelné dodávky lidských obětí pro krvavé obřady. A protože platí heslo „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“, především obyvatelé města Tlaxcalan se proto ke Španělům ochotně připojili.
Tenochtitlán: nadpozemská krása
Když Cortés a jeho muži dorazili v roce 1520 k Tenochtitlánu, zůstali v němém úžasu. Tenochtitlán bylo nádherné jezerní sídlo, které nemělo v tehdejší Evropě obdobu. K žádnému frontálnímu útoku na město ale nedošlo. Moctezuma se v tuto chvíli totiž rozhodl pro riskantní strategii: město nebránil a namísto toho Španěly přivítal jako hosty. V konečném důsledku se však tato strategie ukázala být velkou chybou.
Obě strany se navzájem pozorovaly s nedůvěrou a napětí narůstalo. Cortés si uvědomoval Moctezumovu početní převahu i fakt, že jeho síla každým dnem narůstala. I proto dobře analyzoval obranné možnosti města, a především systém jeho zásobování, které bylo realizováno téměř výhradně po jezeře na kánoích.
Další krok proto podnikl on sám. Španělé využili momentu překvapení, město vojensky obsadili a Moctezumu uvěznili s tím, že z něj hodlali učinit loutkového krále. Události ale nabraly přece jen jiný směr.
Cortés musel Tenochtitlán narychlo opustit, neboť proti němu byla vyslána španělská trestná výprava, která jej měla potrestat za nedodržení úmluv o podobě jeho tažení. Ve městě zanechal proto jen malou posádku a vyrazil vstříc svým novým soupeřům.
Vzpoura v Tenochtitlánu a jeho dobytí
V době Cortésovi nepřítomnosti však došlo ke vzpouře obyvatel proti zbývajícím Španělům, kteří se chovali extrémně krutě a nelítostně. Když Cortés porazil ty, kdo jej měli zatknout a vrátil se k Tenochtitlánu a dozvěděl se, k čemu došlo. V první chvíli se pokusil získat zpět kontrolu skrze Moctezumu, jenomže toho již jeho lidé neuznávali. Bylo tedy jasné, že musí dojít na vojenské dobytí města. V průběhu bitvy Moctezuma zemřel, a dodnes není vysvětleno proč. A možná se to již nikdy nedozvíme. Cortés nicméně s pomocí tisíců bojovníků z Tlaxcalanu a dalších aztéckých měst, kteří proti nenáviděnému Tenochtitlánu rádi pozvedli zbraň, město dobyl.
Závěrem
Je otázkou, do jaké míry by se to Cortésovi povedlo v případě, že by se Moctezuma postavil na odpor hned v době příchodu Španělů. To, že je pozval do Tenochtitlánu byla každopádně jeho největší strategická chyba.
Ani aztéčtí nepřátelé Tenochtitlánu se však z vítězství dlouho netěšili, celá říše zkolabovala v několika dalších letech. Ne kvůli bitvám se Španěly, ale především kvůli epidemiím nemocí, proti kterým Aztékové neměli a nemohli mít imunitu.
Zdroje
1) Historie bitvy
2) Aztécká civilizace
