Článek
Rex, černý jezevčík s pálením, byl miláčkem celé rodiny, obzvláště Ivetiných vnoučat. Těšil se výbornému zdraví a byl vycvičený. „Dostala jsem ho od dcery k Vánocům jako tříměsíční štěňátko. Byl to takový tvrdohlavec, tak jsem s ním začala chodit na cvičák. Podařilo se nám naučit ho více povelů a přestal být tak hrr. S ostatními psy rovněž vycházel velmi dobře…“
Osudný den
Před zhruba měsícem došlo k tragické události, kterou nese celá rodina velmi těžce. Rexe roztrhal pitbull. Byl mrtvý na místě. Naneštěstí byla přítomna i jedna z Ivetiných vnuček. „Šli jsme po stejné trase jako obvykle. Jsme větší vesnice, ale i tak se tu s většinou pejskařů znám. Vnučka Anička vedla Rexe na vodítku tak jako vždycky a já šla vedle ní. Než jsem se nadála, přiběhl k nám rozzuřený pitbull. Anička vodítko ze strachu pustila, a dokonce se i počůrala. Má z toho velké trauma… Rexe začal pitbull doslova trhat a já se snažila ho aspoň bít klackem a volat o pomoc. Majitel pitbulla doběhl už pozdě… Náš Rexík byl mrtvý a v tratolišti krve. Místo omluvy a kompenzace jsem se dočkala jen výsměchu. Osočil mě, že Rex jeho psa vyprovokoval. Na nic jsem nečekala a zavolala policii a také manžela.“
Největší šok měl teprve přijít. Když policistům Iveta i majitel pitbulla vypověděli své verze, vypadalo to, že policisté věří spíše jemu. „Začal jim tvrdit, že na vině je můj Rex a že jsem přecitlivělá pejskařka, která do celé situace ještě zatahuje dítě. Měla jsem pocit, že se mnou policisté jednají jako s idiotem. Bylo mi na nic. Manžel si alespoň došlápl, aby si vyžádali kamerový záznam. Nevypadali, že se jim chce, ale nakonec to slíbili… Holt vesničtí policisté, ti by jen seděli na služebně a neřešili nejradši nic.“
Eso v rukávu
Před zhruba týdnem policie kontaktovala paní Ivetu s dobrou zprávou. „Oznámili mi, že na záznamu je skutečně vidět pitbull bez vodítka, jak na nás nabíhá, a i samotný incident. Řekli mi ale, že se pravděpodobně bude jednat jen o přestupek, a i tak to bude na dlouhé lokte. Trvala jsem na svém, že chci, aby spravedlnost zvítězila a majitel pitbula dostal minimálně peněžitý trest. Poslední měsíc se nám žije o to hůř, že ho i se psem potkávám při cestě do práce. Vždy na mě hodí odporný úšklebek a pes opět lítá bez vodítka. Podle mě se brzy stane podobná nehoda. Snažím se všechny své známé pejskaře z obce varovat, aby si dávali pozor.“
Následky
Nejhůře nese celou tragédii asi šestiletá vnučka Anička. „Když vidí nějakého psa a je jedno jakého, začne mít okamžitě strach a pláče. Klepe se a někdy se jí i těžko dýchá. Potýká se i se zlými sny. Nevím, jestli ten hrůzný zážitek někdy vymaže z hlavy. Dcera ji chce vzít k dětskému psychologovi a já si myslím, že by určitě měla. Chudinka malá. Už kvůli ní doufám, že případný soud dá za pravdu nám. Tohle je šílené. Zemřel nevinný pes a celou záležitost zároveň odneslo i nevinné dítě… To přece nejde, aby tomu grázlovi tohle prošlo. Tahle plemena nemůže vlastnit jen tak někdo. Je to bojový pes a nebezpečný! Upřímně bůh ví, co je ten chlap zač a jakým způsobem se k tomu psovi chová, že je tak agresivní.“
Co říkáte na příběh paní Ivety? Máte při venčení svých miláčků strach či dokonce podobnou zkušenost? Podělte se v diskuzi pod článkem.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se s námi o svůj na pribehy.medium@seznam.cz
