Článek
Pracuji ve velké technologické firmě už asi pět let a mám poměrně vysokou manažerskou pozici. Před pár týdny mě pověřili, abych pomohla postavit nový tým, a s tím přišla i povinnost vést několik kol pohovorů. Bylo to všechno narychlo, takže mým úkolem bylo jen kandidáty vyzpovídat a sepsat své dojmy.
Když jsem dostala seznam jmen na daný den, jedno mi okamžitě padlo do oka. Patrik. I po patnácti letech jsem si to jméno okamžitě spojila s tváří kluka, který mi ze střední školy udělal peklo.
Patrik byl typický školní king, nagelovaný fotbalista, kterému všichni lezli do zadku a on si to náležitě užíval. A já? Já byla ta tlustá holka, brejlatá šprtka z první lavice, co milovala divadlo a chemii. Asi si umíte představit, jak taková kombinace fungovala. Byly to nejhorší roky mého života a Patrik a jeho parta se na tom velkou měrou podíleli. A teď jsem viděla jeho jméno na seznamu kandidátů. Byl to šok.
Nejdřív jsem tomu nechtěla věřit, říkala jsem si, že je to jen shoda jmen. Ale pak se otevřely dveře a vešel on. Stála jsem tváří v tvář svému tyranovi ze střední.
Zpočátku mě vůbec nepoznal. Ale pak, když jsme si sedli ke stolu a já se představila, mu to došlo. Viděla jsem ten záblesk v jeho očích. Okamžitě se začal chovat, jako bychom byli nejlepší kamarádi. Snažil se vtipkovat, vzpomínat na „staré dobré časy“. Hrála jsem jeho hru. Profesionálně jsem vedla pohovor. Nebyl špatný, ale ani ničím nevyčníval. Takový průměr. Když odcházel, ještě přes rameno prohodil s arogantním úsměvem: „Tak mi to místečko určitě dohodíš, co, Andreo?“ Jen jsem se zasmála a on odešel.
Včera jsem finalizovala hodnocení všech kandidátů. Napsala jsem Patrikovi naprosto zdrcující posudek. Všechny jeho světlé stránky jsem zlehčila, jeho chyby naopak nafoukla do obřích rozměrů. A na konec jsem připsala krátkou poznámku o tom, že se mě kandidát snažil nevhodně ovlivnit a naznačoval, že bych mu měla pomoct, protože jsme se přece znali ze střední školy.
Je to patnáct let, co jsem maturovala. Jsem úplně jiný člověk než tehdy. Sebevědomá, úspěšná žena. Ale z nějakého důvodu mě tenhle jeden pohovor vrátil zpátky v čase, do těla té nejisté holky, kterou jsem bývala. A já vlastně ani nevím, jak se teď cítit. Mám radost z té sladké pomsty? Nebo se za sebe stydím?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
