Článek
Donedávna jsem žila s Jakubem a náš vztah se začal hroutit kvůli jeho financím. Na jeho účtu se totiž zničehonic objevily dost podezřelé dluhy a já měla silné tušení, že za nimi stojí jeden jeho blízký příbuzný. Bála jsem se, že by mohlo jít i o podvod, a chtěla jsem, aby si v tom udělal jasno, klidně i přes policii. Jakub ale tehdy všechno popíral, tvrdil, že o ničem neví, a že dluhy prostě nějak zaplatí sám. Jenže jak už to bývá, tohle byla jen špička ledovce jeho lží.
Nedávno jsem s ním o tom zase mluvila, protože mi spousta věcí, co mi navykládal, prostě neseděla. Pořád trval na svém, že o žádné kreditce ani o žádostech o „rychlé půjčky“ na jeho jméno nic neví. Jenže během téhle naší debaty vyplavaly na povrch i další věci, které přede mnou celou dobu tajil. A nebyly to žádné drobnosti. Lhaní, to byl bohužel jeho životní styl po celých těch dlouhých pět let, co jsme spolu byli. Velké lži, a pak ještě větší a zamotanější lži, aby ty první nějak zakryl. A já husa jsem mu pokaždé, když to prasklo, dala další šanci. Vždycky sliboval, že se změní, že už to neudělá, ale po pár měsících jsme byli zase přesně tam, kde předtím. Vím, že jsem byla hloupá, že jsem mu tak dlouho věřila.
Tentokrát to ale dopadlo jinak. Když jsem mu řekla, že už mu prostě nevěřím ani slovo a že mi ty jeho neustálé lži a vytáčky nedávají smysl, Jakub udělal něco, co jsem nečekala. Prostě se sebral, popadl tašku, která stála u dveří, a beze slova odešel. Zmizel autem a to bylo naposledy, co jsem ho viděla na vlastní oči. Takhle elegantně tenhle „chlap“ vyřešil problém v našem pětiletém vztahu. Od té doby jsme spolu skoro nemluvili, jen pár strohých zpráv, ale já už jsem se vnitřně smířila s tím, že je definitivně konec. Myslím, že on pořád někde v koutku duše čeká, že se mu zase ozvu a jako vždycky mu odpustím. Jeho věci mám sbalené v krabicích a vrátím mu je, až na to bude vhodná chvíle, až se situace trochu uklidní.
Ale víte co? Tenhle příběh má vlastně nečekaně šťastný konec! I když to zpočátku vypadalo na totální katastrofu. Hned jak jsem se trochu oklepala, mluvila jsem se svým hypotečním poradcem a s lidmi od developera, u kterého jsem si už dříve vyhlédla jeden krásný řadový domek. Bylo jasné, že na ten původní, větší, bych sama finančně nedosáhla, to bylo bez šance. Ale osud mi přál! Zrovna se uvolnil jeden menší, v té samé lokalitě, který se mi taky moc líbil, a na ten mi hypotéku po nějakém tom papírování schválili! Představte si to – zálohu jsem zaplatila přesně tři dny před svými narozeninami minulý měsíc! Mám svůj vlastní dům! Koupila jsem si ho úplně sama! Je to neuvěřitelný pocit svobody a zadostiučinění.
Takže ano, rozešla jsem se s přítelem, který mi pět let lhal, a oslavila jsem to tím nejlepším možným způsobem – pořídila jsem si vlastní střechu nad hlavou!
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
