Článek
Mám s Pavlem (31) skvělý vztah, jsme spolu pět let a klape nám to snad ve všech ohledech. Je vtipný, pozorný, milující. Má jen jednu, do včerejška roztomilou, vlastnost. Rád se, tak nějak nenápadně, plácá po rameni, jaký je v posteli kanón. Nikdy to neřekne naplno, ale z jeho narážek a sebevědomých úsměvů je jasné, že se považuje za dar z nebes pro každou ženu. A já mu to vlastně i věřila. Až doteď.
Chtěli jsme si udělat romantický večer. Koupili jsme si lahev dobré Pálavy, zapálili svíčky, pustili si nějaký film, který jsme stejně moc nevnímali, a postupně se přesunuli do ložnice. Nálada byla skvělá, jiskřilo to mezi námi a já se upřímně těšila, co přijde. Když se schylovalo k orálnímu sexu, byla jsem plná očekávání. V hlavě mi zněly všechny ty jeho narážky a já si říkala, že to bude jízda.
Jenže pak to přišlo. Pavel se s vervou pustil do díla a mně po chvilce došlo, že je něco špatně. Vlastně ne, špatně je slabé slovo. Bylo to katastrofální. Nejdřív jsem to nedokázala pojmenovat, ale bylo to prostě… divné. Bylo to celé takové moc mokré, neohrabané a hlavně neuvěřitelně hlučné. Žádná něha, žádná technika, žádný rytmus, jen obrovské, štěněcí nadšení a hlasité mlaskání doprovázené zvláštním, usilovným funěním. Znělo to, jako by se snažil vysát duši z vysavače.
Snažila jsem se uvolnit, soustředit se na něco jiného, ale nešlo to. Ty zvuky byly čím dál horší. A pak mi to v hlavě sepnulo. S hrůzou, která mi projela celým tělem. Bože můj. Vždyť on to dělá přesně jako náš pes Ben, když dostane do misky tu svou oblíbenou paštiku! To nadšené, hlučné, nenasytné lízání bez jakéhokoliv smyslu a cíle. Před očima se mi objevil živý obraz našeho zlatého retrívra, jak s vrtícím ocasem a ušima dozadu vylizuje misku do posledního drobečku a u toho funí jako parní lokomotiva.
V tu chvíli bylo po všem. Úplně mě to zabilo. Bylo to tak absurdní a zároveň tak přesné, že jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo brečet. Musela jsem ho zastavit.
Vymluvila jsem se na to, že mě to najednou nějak bolí a že na to nemám náladu. Pavel, mistr světa, byl zmatený a viditelně uražený. Jak by taky ne, vždyť on přece nemůže udělat chybu. Nálada byla v háji a my jsme šli spát každý na své půlce postele a mezi námi leželo ticho husté jako mlha.
Teď tu sedím, popíjím ranní kávu a nevím, co dělat. Miluju ho, ale tenhle zážitek nemůžu dostat z hlavy. Pokaždé, když se teď podívám na Bena, jak nadšeně pije vodu z misky, sevře se mi žaludek. Bojím se, že až se o to pokusíme příště, zase uvidím tu psí misku a uslyším to funění. Jak mu to mám proboha říct, aniž bych ho totálně ponížila a zničila mu jeho těžce budované sebevědomí sexuálního boha?
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
