Článek
S Terezou chodím sedm měsíců. Je úžasná a v mnoha ohledech si naprosto rozumíme. Je to ale taky přesvědčená veganka a hned na začátku našeho vztahu mi dala jasně najevo, že je pro ni důležité, aby její partner sdílel podobné hodnoty a neubližoval zvířatům. Já byl pescetarián, takže přechod na čistě rostlinnou stravu pro mě nebyl takový problém. Tereza na mě byla pyšná a všechno vypadalo skvěle. Na vejšce jsme se stali známými jako „ten veganský pár“.
A pak je tu moje kočka, Micka. Mám ji tři roky a naprosto ji zbožňuju. Je to neuvěřitelně milá a mazlivá kočka. Tereza byla v její přítomnosti vždycky trochu nesvá, ale sváděla to na to, že s kočkami nevyrůstala. Po nějaké době jsme se tak nějak mlčky dohodli, že budeme trávit čas hlavně u ní v bytě, takže Micka se přestala v našich rozhovorech objevovat.
Pak přišla karanténa. Strávili jsme spolu spoustu času a náš vztah se posunul na další úroveň. Začali jsme vážně uvažovat o tom, že bychom si buď pořídili společný byt, nebo by se jeden z nás nastěhoval k druhému.
Jenže po spoustě plánování si mě Tereza posadila a shodila na mě bombu. Řekla, že v další fázi našeho vztahu si se mnou nedokáže představit budoucnost, pokud se nebudu ochoten zbavit Micky. Prý je pro vegany vlastnictví kočky nepřijatelné, protože loví myši a jí maso a protože samotný akt vlastnictví zvířete je v rozporu s veganskými principy.
Byl jsem v šoku. Řekl jsem jí, že se Micky v žádném případě nevzdám. Musí jíst maso, takže se jí snažím kupovat kvalitní krmivo, abych to utrpení co nejvíce omezil. Spousta veganů vlastní kočky a přemýšlí podobně. Tereza se naštvala a začala křičet: „Kolik masa tvoje kočka sežere? Kolik zvířat zemřelo, aby se všechno to žrádlo vyrobilo? Bylo by ti to jedno, i kdyby to bylo lidské maso?“
To už jsem se naštval i já a řekl jí, že bych opravdu ocenil, kdyby mi své názory na kočky řekla dřív, než jsme to spolu začali myslet vážně. Ona ale pořád mlela svou o tom, jak kočky zabíjejí zvířata. Tam jsem ten rozhovor ukončil. Byl jsem tak naštvaný, že jsem od ní odešel. A když jsem přišel domů, pořádně jsem se pomazlil s Mickou. Náladu mi ale zkazila zpráva od Terezy s odkazem na nějakou internetovou diskuzi, která obhajovala vyhubení domácích koček. Povzdech.
Je asi jasné, že se své kočky nezbavím. Ale bolí mě pomyšlení, že jinak úžasný vztah by mohl skončit kvůli rozdílné ideologii. Ani vlastně nechápu, kde se to v ní bere, protože, jak jsem řekl, spousta veganů kočky má. Jasně, vlastnictví koček může být ve veganských kruzích kontroverzní téma a pravděpodobně bych si kočku nepořídil, kdybych už v té době byl veganem, ale teď Micku mám a ona si zaslouží jíst. (Ano, zkoumal jsem veganské krmivo pro kočky, ale Micka má problémy se zažíváním a veterinář mě před tím důrazně varoval.)
Mluvil jsem s některými svými veganskými a vegetariánskými přáteli a všichni si myslí, že se Tereza zbláznila. Někteří naznačili, že to není o Micce a že si jen hledá záminku, jak se se mnou rozejít. Asi nechápou, proč jsem se s ní ještě nerozešel, ale mně na ní strašně moc záleží. Byla by škoda, kdyby tahle bizarní překážka byla koncem něčeho tak krásného. Chci se pokusit najít nějaké řešení.
Ale co mám dělat? Já v otázce Micky neustoupím a nemyslím si, že by ustoupila ona.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
