Článek
Před necelými třemi týdny se moje přítelkyně (22) rozhodla, že chce zhubnout. Netuším kolik, nechce mi říct ani startovní váhu, ani cíl, ale hádám, že tak deset kilo. Je mi jasné, že má nadváhu, ale mně se líbí taková, jaká je, a jinak ji ani neznám. Stáhla si nějakou aplikaci na počítání kalorií, nejspíš Kalorické Tabulky, a jede striktně 1200 kalorií denně a vypije skoro čtyři litry vody. Na jednu stranu je to fajn, protože vaří zdravé večeře, ale o to teď nejde. Začali jsme taky chodit na dlouhé procházky a cvičí jógu podle videí na YouTube.
Problém je, že od začátku diety se její sebevědomí naprosto zhroutilo. Každé ráno se probudí, zváží se a pak mi říká věci jako: „Dneska si nezasloužím jídlo, protože jsem přes noc přibrala sto gramů,“ „jídlo je přeceňovaný,“ nebo „proč se se mnou nerozejdeš a nenajdeš si někoho hezkýho?“ Dneska ráno mi psala, že vstává o půl hodiny dřív, aby se stihla po zvážení ještě vrátit do postele a vybrečet se, aby se zase nerozbrečela u stolu v práci. Je to šílené.
Snažil jsem se jí pomoct. Mluvil jsem kvůli ní dokonce s kamarádkou, která je dietoložka. Dozvěděl jsem se víc, než jsem kdy chtěl vědět o ženských hormonech a vlivu antikoncepce na hubnutí, ale ona mě neposlouchá, když se jí to snažím rozumně vysvětlit. Chci jí jen říct, že její tělo je v šoku z té náhlé změny a že to musí pár týdnů vydržet. Ale ona to nechce slyšet. Je příliš zaneprázdněná brečením kvůli sto gramům a přísahá, že je odsouzená být navždy ošklivá a že ji opustím kvůli nějaké „vychrtlině“.
Miluju ji, fakt. Jak jí mám proboha domluvit? Jak s ní mám mluvit, aby mi naslouchala? Chci jí být oporou a pomoct jí, aby se dostala k pomoci, kterou zjevně potřebuje.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
