Článek
Víte, jak to je. Projíždíte internet a najednou na vás vyskočí reklama. „Slevy až 80 %!“ Obvykle to ignoruju, ale tentokrát to byl oficiální e-shop Reeboku. Říkal jsem si, proč ne, podívám se. A nestačil jsem se divit. Měli tam boty, na které jsem koukal už měsíce, zlevněné z dvou a půl tisíce na neuvěřitelných pár stovek! Srdce mi poskočilo. Byla to jasná chyba v ceně z jejich strany, ale co, jejich problém, ne můj.
Rychle jsem začal házet do košíku. Jedny tenisky pro sebe, druhé pro tátu k narozeninám, třetí pro bráchu… Jak jsem v tom spěchu a adrenalinu klikal, asi jsem se párkrát překlikl a u několika párů bot jsem omylem zadal mnohonásobně vyšší počet kusů, než jsem chtěl. Místo jednoho páru jsem tam měl třeba osm. Všiml jsem si toho až po zaplacení, když mi přišel potvrzovací e-mail. Celková částka sice nebyla nijak astronomická díky té obří slevě, ale co bych dělal s osmi páry stejných bot?
Zachoval jsem klid. Hned jsem napsal na jejich zákaznickou podporu. Slušně, s omluvou. Vysvětlil jsem, že jsem se překlikl, a poprosil jsem je, jestli by bylo možné moji objednávku před odesláním upravit a počet kusů u těch konkrétních položek snížit na jeden pár. Byl jsem přesvědčený, že to nebude problém.
Odpověď přišla dnes ráno. Žádná snaha o pomoc, žádná nabídka řešení. Jen strohý, automaticky vygenerovaný e-mail od nějaké „Lii“ z jejich týmu péče o zákazníky. „Vážený zákazníku, z důvodu nečekané systémové chyby byla vaše objednávka zrušena. Peníze vám byly vráceny.“ A to bylo všechno.
Systémová chyba? To si ze mě dělají legraci? Jejich systém udělal chybu v ceně, já udělal chybu v počtu kusů, ale místo aby chybu napravili, tak se radši vymluví na systém a celou objednávku zruší, aby nemuseli prodat zboží za cenu, kterou sami nabízeli. To je vrchol arogance.
Ale já nejsem žádná ovce, co si nechá všechno líbit. Potvrzením objednávky jsme uzavřeli platnou kupní smlouvu podle občanského zákoníku. A tu nemůže jedna strana jen tak jednostranně zrušit. Zvlášť když jsem já sám projevil ochotu chybu napravit. Tohle není o těch pár stovkách za boty. Tohle je o principu. O tom, nenechat ze sebe dělat hlupáka velkou korporací, která si myslí, že může všechno.
Takže, milý Reeboku, tohle si líbit nenechám. Už jsem psal na ČOIku a zítra volám právníkovi. Možná to bude boj s větrnými mlýny, ale já se nevzdám. Sejdeme se u soudu.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
