Článek
Je mi 21 a zrovna jsem přišla od zubaře. Měla jsem v puse zánět a musela jsem na čištění kanálků. Díky injekci na umrtvení to sice moc nebolelo, ale rozhodně to nebylo nic příjemného. Necítila jsem půlku obličeje, měla jsem nateklou tvář a nemohla jsem pořádně jíst. Prostě den na nic.
Odpoledne se u mě stavil přítel. Myslela jsem, že si jen lehneme k televizi, budeme relaxovat a on mě trochu rozptýlí od té bolesti a nepohodlí. Ale ne. On měl jiné plány. Chtěl po mně orální sex.
Řekla jsem mu, že ne. Že mě to bolí a že na to fakt nemám ani pomyšlení v tomhle stavu.
Nenechal se odbýt. Dál na mě naléhal, dokonce mi začal slibovat, že bude „opatrný“. V tu chvíli se ve mně vařila krev. Už mi bylo jedno, jak mi je mizerně. Poslala jsem ho do háje a řekla mu, že je mezi námi konec. A ať okamžitě vypadne z mého bytu.
Samozřejmě byl naštvaný. Začal mi říkat, že přeháním a že jsem prostě mohla říct ne.
A možná jsem v jeho očích přeháněla. Ale tady jde o princip. Řekla jsem NE. Jednou. A ty jsi to nerespektoval.
Když za ním klaply dveře, zalila mě obrovská vlna úlevy. A s ní přišlo i jedno zdrcující uvědomění. Tohle nebylo poprvé. Najednou jsem si vzpomněla na všechny ty situace, kdy jsem vlastně neměla chuť na sex, ale on chtěl, a já jsem nakonec povolila, jen abych měla klid.
A teď, když je pryč, jsem konečně volná.
Dala jsem si slib, že odteď budu vždycky poslouchat sama sebe. Že já budu svoje hlavní priorita. Že moje „ne“ znamená „ne“ a ne „přemlouvej mě dál“.
Díky bohu, že je pryč. Nikdy v životě mi nebylo lehčeji.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
