Článek
Především 80. léta byla dobou takzvaných automatů, což byly předchůdci bufetů. Šlo o podniky nabízející rychlé občerstvení, ve kterém se zákazníci sami obsluhovali výběrem pokrmů u prodejního pultu a po jejich zaplacení i odnesením ke stolům. Konzumovat se mohlo vsedě, někdy ale byla místa určena i ke stání.
Jedinečným tuzemským fenoménem se staly i mléčné bary, které byly společně s automaty vůbec prvními provozovnami s rychlým občerstvením u nás. Pravděpodobně nejznámějším automatem s mléčným barem v republice se stala Koruna na Václavském náměstí. Mléčné bary spadaly pod národní podnik Restaurace a Jídelny a často vznikaly přímo v prostorách mlékáren. Prodávaly se tu, jak ostatně název napovídá, mléčné výrobky různého druhu.
Dát jste si tak v první řadě mohli mléčné koktejly, kakao či jogurt. Kromě toho se tady prodávaly i zákusy od indiánků, věnečků až po sladké kostky s agarem, zmrzlinové poháry nebo palačinky či amolety s tvarohem. Nechybělo ani slané občerstvení v podobě chlebíčků, smažené a mini řízečky či nejrůznější druhy lahůdkových salátů: od vlašského přes bramborový, salát rumcajs či camping až po hanácký z červeného sterilovaného zelí.
Mléko v sáčku bylo nepraktické, Jesenku milovaly hlavně děti
Pracující dorazili občas i na polévku nebo pivo. Na jedinečnou chuť tohoto sortimentu by mnozí přísahali ještě dnes. Jenže mléčné bary se po roce 1989 začaly z tehdy stále ještě oficiálně československých ulic rychle vytrácet. A není divu, kvalita nebyla zrovna zázračná, populární jahodový koktejl se nevyráběl z jahod, ale z levnějších a dostupnějších jablek. Patřičnou růžovou barvu mu dodávalo umělé obarvení. Ostatně postoj k náhražkám byl za bývalého režimu o dost vstřícnější než dnes, tehdy velmi populární firma Vitana se hospodyňkám snažila šetřit každou minutu.
U mléka ještě zůstaneme. Milovníci nostalgie si stále ještě v rámci retro týdne u nejmenovaného řetězce mohou dopřát i klasické mléko v sáčku. A to i navzdory jeho zjevné nepraktičnosti, pro kterou ho naštěstí už v 80. letech začala nahrazovat krabice. Mnohdy totiž sáček praskl a vytekl ještě cestou z obchodu. V Československu vyrábělo ony nikterak brilantně fungující plastové sáčky na mléko družstvo Směr v Jílovém u Prahy.
Mléčné výrobky ve velkém konzumovaly i děti. Jednou z lahůdek, kterou si stále můžeme koupit i v současných obchodech, je Jesenka, což je zahuštěná slazená smetana prodávaná v tubě. Vyrábět se začala už v roce 1959 v jesenickém podhůří mlékárny Zábřeh, posléze se výroba přesunula do Hlinska a dnešní Mlékárna Hlinsko patří pod koncern Agrofert. Jesenka se původně vyráběla jako přísada do kávy, nicméně děti (i dospělí) ji začali mlsat rovnou z tuby.
Legendou dostupnou i dnes se stal Pribináček, který se pod tímto názvem vyrábí od roku 1954 v Hesově, který je součástí Přibyslavi. Ve skutečnosti je ale jeho historie ještě delší, na pultech obchodů se objevil v roce 1947 pod názvy Eva, Bivoj a Mocca. Pribináček se v dobách socialismu vyráběl z tvarohu, smetany a chuťových přísad – vanilky, kakaa či ovocných džemů.
Kofola stále žije, Pedro se vrátilo v 90. letech
„Pramen zdraví z Posázaví“ se udržel i v mohutné porevoluční konkurenci zahraničních výrobků a rozhodně s tímto statusem není sám. Původně československá Kofola se stala fenoménem, který nejen stále úspěšně prodává svůj produkt, ale také baví národ vydařenou reklamní kampaní. Reklama se živým prasátkem už od roku 2003 tvoří pro řadu lidí jeden ze symbolů nadcházejících Vánoc.
Tuzemský nápoj se přitom začal vyrábět původně jako alternativa k tehdy nedostupným západním nápojům z „imperialistické ciziny“ v podobě Coca-Coly nebo Pepsi. Stalo se tak již v roce 1960. Některé zdroje však vznik slavné limonády zdůvodňují odlišně, uvádí se také, že Kofola vznikla v rámci státní úlohy na využití přebytečného kofeinu při pražení kávy.
Za korunu byste toho dnes mnoho nepořídili. V někdejším Československu právě tato částka ovšem stačila k nákupu žvýkačky. Pod značkou Pedro se ve středočeské Velimi nedaleko Kolína začala vyrábět roku 1968. V 80. letech 20. století dosahovala roční produkce tohoto výrobku okolo 800 až 900 tun. Společnost se však v roce 1992 dostala v rámci privatizace do soukromých rukou a značka Nestlé následně výrobu ikonické žvýkačky zastavila. V roce 2012 však společnost The Candy Plus Sweet Factory, s. r. o. znovu tuto značku uvedla na trh a Pedro tak žvýkají i dnešní děti.
Zdroje
