Článek
Právě teď sedím v autě před domem nějaké cizí ženy a čekám, až můj manžel vyjde ven.
Jsou to skoro dvě hodiny. Vím, že zním jako naprostý blázen. Nevím, kdy vůbec vyleze, a ani nevím, co mu řeknu. Vlastně ani nevím, proč tady jsem. Měla bych prostě jet domů, sbalit si kufry a odejít, ale já prostě chci vidět jeho obličej, až mě uvidí sedět venku. Když to teď píšu, je to o trochu lepší. Nemám s kým mluvit, ale je to lepší, když to jen takhle napíšu a pošlu do světa.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
