Článek
Dítě mého bratra se asi před rokem, na své jednadvacáté narozeniny, svěřilo, že je trans holka. Změnila si jméno z Ladislava na Lucii. Většina naší rodiny to přijala bez problémů, a ti, co ne, s námi stejně nebyli v blízkém kontaktu. Až na jednu výjimku – naši sestru Evu.
Pocházíme z rodiny, kde se to jen hemží kreativními a staročeskými jmény. Rodné jméno mé sestry je něco na způsob Evženie, ale začala si říkat Eva poté, co jí nějaké dítě ve škole řeklo, že její jméno zní jako z vesnického románu. Na jménu Eva trvá už asi třicet pět let a my všichni jsme to respektovali.
No a teď k jádru pudla. Od té doby, co se Lucka svěřila, ji Evženie pravidelně a schválně oslovovala jejím starým jménem, Láďo. Tak jsem s tím začala. Začala jsem jí říkat Evženie, což ona nesnáší! Celá rodina se toho chytila a už asi rok jí nikdo neřekne jinak než Evženie. Pokaždé, když přijede na nějakou rodinnou sešlost, je vzteky bez sebe.
Nedávno se mi pokusila oplatit stejnou mincí. Začala mě oslovovat mým celým jménem, aby mě naštvala. Moje křestní jméno je taková pomlčková slátanina jmen čtyř sester mé matky. Něco jako Alexie-Dorota, ale ještě praštěnější. Lidé mi vždycky říkali A.D., Lexi, nebo mi bratr jako malý říkal Dodo. Já své plné jméno miluju, ale je prostě nepraktické používat osmi-slabičné jméno v běžné mluvě. No, jenže se stalo něco, co Evženie nečekala. Moje celé jméno se v rodině a mezi přáteli chytilo a všem se líbilo.
Takže jen abychom Evženii pořádně nasadili korunu, vrátili jsme se všichni ke svým plným jménům místo přezdívek. Náš táta už není Franta, ale František. Naše máma už není Róza, ale Rozálie. Bratr už není Nátan, ale Natanael, švagrová už není Kačka, ale Kateřina a tak dále.
A tohle Evženii definitivně odradilo, což byl od začátku plán. Lucka je mnohem lepší společnost, takže sbohem a šáteček jedné příšerné sestře!
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
