Článek
Před mnoha lety jsem pracoval pro jednu velkou technologickou společnost. Bylo běžnou praxí, že si manažeři ve stejném týmu před Vánoci vyměňovali nějaký drobný dárek – obvykle něco v hodnotě do pětistovky.
Jedna z těchto manažerek byla velmi zlá žena, která tiše šikanovala některé své zaměstnance a jednoho z dalších manažerů v našem týmu. Snažili jsme se ji řešit oficiálními cestami, ale mezitím se přiblížily svátky.
Když přišel čas na dárky, koupil jsem karton slušného červeného vína, které jsem měl rád, a všechny lahve jsem připravil do dárkových tašek. Až na jednu – tu pro tu zlou manažerku.
Vzal jsem tu lahev a asi dva týdny jsem ji střídavě zahříval a chladil. Zabalil jsem ji do obzvlášť teplé elektrické dečky, pak jsem ji na hodinu nebo dvě postavil na starý bojler a následně ji strčil do mrazáku, dokud nebyla ledová na dotek. Mým cílem bylo víno naprosto zničit, proměnit ho v ocet.
Přišly svátky, rozdal jsem kolegům jejich dárkové víno a všichni jsme se na pár dní rozprchli z kanceláře na celofiremní volno.
Když jsme se vrátili, všichni mluvili o tom, jak skvělé to víno bylo. Až na tu zlou manažerku, která byla překvapená, že všem chutnalo. Vykládala, jak bylo hnusné, jak páchlo a že se to vůbec nedalo pít.
Byl to zamýšleno jako neškodný žert, ale když ji o pár dní později za tu šikanu vyhodili, explodovala. Během svého amoku, kdy házela věcmi po kanceláři na cestě ven, zmínila i moje „zasraný víno“. Cítil jsem jistou míru hrdosti, protože si za šikanování lidí nic jiného nezasloužila.
Máte také příběh, který byste s ostatními čtenáři chtěli sdílet? Podělte se mnou o svůj příběh na pribehy.kral@seznam.cz a já jej zveřejním příště.
